Schwab Klaus: COVID-19: Velký reset

 

To lepší v nás ... nebo ne

 

Psychologové upozorňují, že pandemie, stejně jako většina transformačních událostí, dokáže v lidech probudit to nejlepší i to nejhorší. Co zatím svědčí o tom, zda nasloucháme našeptávání andělů, nebo ďáblů?

 

Na první pohled se zdá, že pandemie snad lidstvo stmelila. V březnu 2020 vyvolávaly záběry z Itálie, tehdy nejhůře postižené země, dojem, že společné tažení za jeden provaz je jedním z mála světlých stránek koronavirové katastrofy, která zemi zachvátila. Italové se tehdy zavřeli do domácí karantény a na nespočtu příkladů bylo znát, že proto mají více času na sebe a že jsou k sobě i laskavější. Tato zvýšená kolektivní vnímavost na sebe brala mnoho podob, od slavných operních pěvců, kteří na balkonu vystupovali pro své sousedy, až po každodenní večerní rituál, kdy obyvatelstvo doslova pělo chválu na zdravotníky (tento jev se rozšířil téměř do celé Evropy). A to jsou jen dva příklady z mnoha rozličných projevů podpory a pomoci potřebným. Itálie v tomto ohledu šla příkladem a ostatní země ji od začátku karantén a uzavírek v mnohem napodobily. Po celém světě se odehrávaly pozoruhodné akty osobní i společenské solidarity. Zdá se, že drobné projevy laskavosti, štědrosti a nezištnosti jsou dnes téměř normou. Ukázalo se, že si v sobě nosíme hluboce zakořeněný pocit spolupráce, vzájemnosti a ochoty obětovat se pro společné dobro. Naopak na okaté projevy individuálního vlivu a věhlasu se snášela tvrdá kritika a zlatá aureola bohatých a slavných jako by během pandemie ztratila veškerý lesk. Jeden komentátor poznamenal, že koronavirus "promptně demontoval kult celebrit" - klíčový rys moderní společnosti - ,  a poznamenal:"Sen o třídní mobilitě se rázem rozplyne, jakmile se společnost uzavře, ekonomika se zastaví, počet mrtvých naroste a budoucnost každého z nás zamrzne buď v přeplněném bytě, nebo v honosném sídle. Rozdíl mezi těmito dvěma světy nebyl nikdy zřejmější." Řada podobných postřehů přiměla nejen společenské komentátory, ale i samotnou veřejnost k úvahám, zda v nás pandemie opravdu probudila to nejlepší a přiměla nás k hledání hlubšího smyslu života. Vynořila se celá řada otázek typu: Mohl by z pandemie vzejít lepší svět a lepší lidé? Přinese změnu hodnotového žebříčku? Budeme více dbát o mezilidské vztahy a budeme jeden k druhému pozornější? Jednoduše řečeno: probudí v nás koronavirus větší soucit a starost o druhé?

(str. 208)