Saint-Germ. hrabě de: Nejsvětější trinosofie

Bližší informace

Sotva jsem dosáhl povrchu zemského, můj neviditelný vůdce mne začal unášet ještě rychleji. Nevím o ničem, k čemu by bylo možné přirovnat hbitost, s níž jsme prolétali vzdušnými prostory. V jeden okamžik jsem sklonil zrak na pláně, nad nimiž jsem se nalézal. Spatřil jsem s úžasem, že jsem vystoupil z lůna země daleko od neapolského kraje. Pode mnou se nacházela pustá pláň, na níž jsem mohl zahlédnout jen několik trojúhelníkových hmot.

Ačkoliv jsem už podstoupil řadu zkoušek, brzo mne čekala nová hrůza: země se proměnila v neuspořádané mračno. Byl jsem pozdvižen do nesmírné výšky a můj neviditelný průvodce mne opustil; klesal jsem po dosti dlouhý čas a otáčel se v prostoru; nejasně jsem již viděl, kterak se pode mnou přibližuje země...Mohl jsem už počítat, kolik minut schází, než se roztříštím o skálu. Vzápětí po této myšlence však za mnou přispěchal můj vůdce; znovu mne uchopil a vyzdvihl do výš, poté mne opět nechal padat; konečně mne uchopil a vystoupili jsme společně do nezměrné výšky; viděl jsem, jak se pode mnou otáčejí glóby a kterak země u mých nohou gravitují.Génius, jenž mne nesl, se náhle dotkl mých očí a já přestal vnímat. Nevím, jak dlouho jsem v tomto stavu pobýval...

(str. 63)

Zboží zařazeno v kategoriích