Pjér la Šé'z: Indián - Zpráva o archetypu

Uvnitř každého člověka se v hloubi ukrývá nespoutaná ryzí energie, která, přestože umlčována civilizačními návyky, v určitých obdobích proráží ven a způsobuje zmatky v našem spořádaném životě. Je to archetypální touha, realizující se u přírodních národů či v původních náboženstvích v rozličných obřadech či iniciacích.

Právě tuto oblast lidské psychiky nazývá autor příhodně archetypem Indiána a snaží se poodhalit její prostou logikou těžko pochopitelnou úlohu v lidském životě.

Uveďme tedy malý vzorek témat v knize diskutovaných: Neprojevená hlučnost je téma, jež není zjevné na první pohled, ale západního člověka značně omezuje. Jde o neschopnost plného vnitřního soustředění přebíjeného neustálým chodem myšlenek o budoucnosti a minulosti a neustálou horečnou činností a honbou za cíli. Přestože tedy navenek napohled tichý, v nitru se dokáže západní člověk ztišit jen málokdy. Indiánův vhled jako pronikavá síla, která dokáže pozorovat a poznávat přímo, bez prostřednictví našich smyslů, a tím pádem mnohem intenzivněji a hlavně opravdověji. K tomuto fenoménu máme přístup každý, v jeho využívání nám brání spíše časem vybudované zábrany.

Kniha je vhodně završena příklady projevů archetypu Indiána z běžného života, spočívajících ve výzvě k pokusu o sjednocení.

Ulpění a svoboda

Jedním z hlavních a zpočátku zvláště nápadných rysů archetypu Indiána je klidné, soustředěné pozorování a naslouchání, za nimiž není cítit žádný záměr ve smyslu chtění nebo jiného lpění.

Nápadnost tohoto ve své podstatě nenápadného typu chování pochopíme lépe, jestliže podobně nezaujatě pozorujeme obvyklé chování moderního Evropana. Jen zřídka se totiž v našich kulturních měřítkách setkáváme s rozvinutou schopností vnímat nezaujatě, klidně a přirozeně. Do našeho vnímání stále vstupuje buď nějaký racionální komentář v podobě posuzování, definování, souhlasu či nesouhlasu, případně cosi iracionálně pudového jako smyslová senzace - jakási smyslová chtivost.

Abychom totiž mohli skutečně vnímat, musíme se nejprve otevřít a cosi bez racionálního komentáře a stejně tak bez pudové připoutanosti vpouštět do vědomí, ať už to přichází zvenčí nebo z nitra. Navíc naše technická přítomnost plná hluku a jiných nečistot nás ani k takovému otevření neinspiruje. Nemluvě už vůbec o tom, že psychický stav většiny lidských bytostí, s nimiž je možno se více méně anonymně setkat či minout, je natolik neuspokojivý, že se často cítíme být přímo nuceni raději je příliš nevnímat a svět kolem sebe nebo druhé lidi vnímat jen z té nutné části, kterou potřebujeme pro zvládnutí nějakého technického úkonu. Co je navíc, může být chápáno jako rušivé. Subjektivně i objektivně...

(str. 83)