Pfeiffer Tomáš: Horizont poznání / The Horizont of Cognition

Předtím, než začneme s předkládáním našeho pohledu na kvantově-kosmologické základy našeho světa, je vhodné se nejprve zamyslet nad vztahem vědy a filozofie.

Jak zmíněno světoznámým fyzikem Stephenem W. Hawkingem v knize "Stručná historie času", od počátku minulého století začala filozofie více a více ztrácet svůj kontakt s novým vědeckým výzkumem. Současně s tím však začala být světová věda stále více a více zmatená ve vysvětlování skutečné povahy našeho světa.

Navíc, během posledních desetiletí došlo ve vědě k významnému posunu směrem k úzké odborné specializaci. K tomu se tempo vědeckého výzkumu zrychlilo natolik, že dnes vidíme doslova "explozi" nových teorií a myšlenek. Výsledkem toho je, že dnešní vědec (pokud chce být v kontaktu s nejnovějším výzkumem a poznáním) se často soustředí jen na velmi malý úsek zkoumané oblasti. Proto se pro každého pracovníka vědy stává obtížnějším důkladně pochopit více než limitovaný počet všech existujících vědeckých teorií.

Jak je však potom můžeme navzájem porovnávat, propojovat či volit mezi nimi?

A tak v posledním vývoji kvantové mechaniky můžeme vidět např. teorii strun (popisující částice jako jednorozměrné struny vibrující různými způsoby), nové experimenty podporující teorii pilotních vln (dle které existuje vlna, určující chování částic), či teorii mnoha interagujících světů (v teoriích mnoha světů jsou všechny kvantově mechanické pravděpodobnostní možnosti zcela reálně existující, každá se ale realizuje v jiném "světě"). Každá z těchto teorií přitom vysvětluje známá pozorování, ale každá z nich se svou podstatou velmi liší od všech ostatních. Podobně i v dnešním kosmologickém výzkumu máme mnoho různých modelů a pohledů, ať již založených na představě velkého třesku, představě kosmické plasmy, či jiných.

A tak je za současného stavu vědeckého poznání obtížné rozhodnout, který pohled nebo teorie, pokud vůbec nějaká, se blíží pravdivé realitě. V roce 2016 byl proveden zajímavý průzkum mezi 1234 fyziky z 8 různých universit ohledně preferované interpretace kvantové mechaniky. Pouze 149 z nich na otázky odpovědělo. Zatímco 39 % podpořilo tzv. Kodaňskou interpretaci (dle které kvantový systém / částice nemá až do okamžiku měření definované vlastnosti a existuje pouze jako pravděpodobnostní rozložení), 25 % hlasovalo pro alternativy (např. mnoho světů, pilotní vlny apod.) a 36 % nemělo žádnou preferenci. Ve zprávě o tomto šetření se můžeme dočíst následující:

"... dnes existuje nadbytek interpretací kvantové mechaniky. Interpretace v tomto kontextu jsou ve skutečnosti rozdílné teorie, které byly koncipovány tak, aby replikovaly tytéž výsledky (...). Tyto rozdílné interpretace nelze rozlišit experimenty, protože byly navrženy tak, aby dávaly tytéž predikce. Jak by měli fyzikové rozlišit mezi různými interpretacemi? A je vůbec úkolem fyziky zabývat se touto otázkou?"

V článku souvisejícím s tímto výzkumem je k tomuto uveden komentář od Sabine Hossenfelder z německého Frankfurtského institutu pro pokročilé vzdělávání:

"Zdá se, že nenajdeme 2 lidi, kteří by v čemkoliv došli k jakékoliv shodě. Zdá se mi, že diskutují nesprávné věci nesprávným způsobem."

A tak je na samotné vědě posoudit, zda již nenastal ten správný čas položit si otázku:

"Nemohla by zde filozofie napomoci vědě chápat více?"

Věda je primárně založena na pozorování všech možných vlastností, dějů a procesů našeho světa v jejich projevech, které vysvětluje svými matematickými, empirickými a teoretickými modelovými představami. Filozofie je, právě tak jako věda, založená na pozorování těchto vlastností, dějů a procesů. Filozofické pozorování nevychází primárně ze žádného modelu či teorie, a snaží se proniknout přímo do podstatné, vnitřní povahy a logiky věcí...

(str. 11)