Minařík Květoslav: Praxe Přímé stezky 3

Bližší informace

Květoslav Minařík je ve svých dopisech (adresovaných již převážně nežijícímpisatelům) nesmlouvavý a nekompromisní. To, co je černé, neoznačí ani náhodouza ”ne zcela bílé”, ”zemitě šedivé” či ”obtížně určitelné”. Proto si ve třetím dílutohoto výboru z korespondence přečteme i na první pohled agresivní odsuzujícínázory na různé jiné mystiky či školy. Dočteme se tak o ”veliké blbosti pyšného nedouka” (Paula Bruntona), Weinfurterově ”diletantismu” či o ”křesťanskémšílenství” Jakoba Lorbera. Na druhé straně K. Minařík neváhá doporučit směry,které má ověřené, a které se značně shodují s jeho poznáním - např. nauku Aurobinda Ghoseho, v duchovních románech vyjádřené zkušenosti Gustava Meyrinkači moudré úvahy Ramany Maharišiho.

Takovýto nekompromisní přístup je však pravděpodobně správný, zvláště uvědomíme-li si, že nešlo o veřejná prohlášení, ale o mnohdy intimní sdělení přátelůmna duchovní cestě. Ten, kdo do problematiky vidí více, neměl by se totiž zřejměschovávat za diplomatické teze a nic neříkající tlachání či polemiky. Zvláště, kdyžjsou, tak jako u Květoslava Minaříka, znalosti podloženy dlouholetým vytrvalýmúsilím a životem v askezi. Žádnému mistrovi si asi netroufneme dát punc absolutníneomylnosti, mohli bychom mu však přisoudit větší váhu než jiným. V uvedenémpřípadě je myslím takovýto akt na místě.

Zboží zařazeno v kategoriích