Mikulka Alois: Čertův kožich a jiné pohádky

Chytrý psík

Malá Alenka Nováčková šla jako každý den do školy. A jak tak kráčí po chodníku, se školní kabelou na zádech, zaslechla její ouška jakýsi úzkostlivý pískot. I rozhlédla se, co to - a spatřila malého psíka, který zřejmě strčil tlapku do kanálové mřížky tak nešťastně, že ji teď nemůže vytáhnout.

Sklonila se k němu, pohladila ho a po chvilce se jí podařilo tlapku osvobodit. Pejsek radostně vyštěkl a z vděčnosti Alence olízl ručku.

Alenka mu řekla:

"Podruhé dávej lepší pozor na to, kam šlápneš!" A pokračovala v cestě do školy.

Ale když se po chvilce ohlédla, psíček šel za ní. Přišli až ke škole. Alenka vešla dovnitř a pejsek tam chtěl také. Jenomže tam stál pan školník a ten se Alenky zeptal: "to je tvůj pes?"

Ta zakroutila hlavou, že ne, a tu pan školník pejska zahnal od školních dveří pryč.

Když kolem oběda skončilo vyučování a děti se vyhrnuly ze školy ven, k Alence přiběhl okamžitě s radostným štěkotem onen psík, který tam na ni po celou tu dobu u paty jednoho stromu čekal. A hned se k ní přidal, přičemž radostně vrtěl ocáskem. Marně mu Alenka říkala, aby si šel po svém.

Přišli až k Alenčině domu. Na zazvonění přišla otevřít maminka a hledí udiveně:

"Cos to s sebou přivedla?"

"Já nevím. On se ke mně přidal asi proto,ž e jsem mu ráno pomohla vyprostit nožku z kanálové mřížky!"

Maminka ale řekla:

"My tu žádného psa nepotřebujeme!

Alou - už ať jseš pryč!" zahnala psa a Alenku pustila do domu.

Jenomže - když pak jedly polévku, Alenka se podívala z okna, a co nevidí. Pejsek sedí na chodníku a dívá se pozorně na jejich dům.

Alenka řekla:

"Celé dopoledne na mě čekal před školou. Takže má asi taky hlad, nemyslíš, mami?"

Ta se šla podívat z okna.

Načež si povzdychla: "Asi se do tebe zamiloval. Co mám s váma dělat? Běž ho teda pustit dovnitř! Něco mu dám na misku!"

Když pak viděla, s jakou chutí psík vše, co dostal na misku, spořádal a jak se pak na obě dvě vděčně díval - doufám, že je vám jasné, že si ho už nechaly.