Metzner Ralph: Teonanácatl, posvátná vizionářská houba

Jméno teonanácatl bylo dáno jednomu či několika druhům psilocybinových hub v aztézkém jazyce nahuatl. Po dobytí dnešního Mexika Španěly bylo toto jméno překládáno jako "maso bohů", čehož využili španělští misionáři k tomu, aby zakázali aztécké obřady, při nichž se tyto houby uživaly, přirovnali k rituálnímu uctívání ďábla. Chápali je jako ďábelskou variantu přijímání těla Kristova při obřadu eucharistie, a proto se cítili oprávněni indiánské náboženské zvyky zakázat. Etnomykolog R. Gordon Wasson, který šamanské rituální užívání psilocybinových hub v současných indiánských společenstvích Mexika znovu objevil, však poukázal ve své knize The Wondrous Mushroom z roku 1980 na to, že pojem teonanácatl by mohl být přeložen také jako "zázračná houba", "posvátná houba", nebo dokonce "houba budící posvátnou úctu", což by bylo i správnější...

Dokonce i vědecká studie vědomí, která byla ve středním proudu psychologie či kognitivních věd dlouho považována za nemyslitelnou,znovu přichází ke slovu. Vhodný epistemologický rámec pro systematickou studii subjektivních zážitků poskytuje filosofie radikálního empirismu, zformulovaná před více než sto lety Williamem Jamesem. Radikální empirismus je "empirický" v tom, že veškeré poznatky jsou založené na pozorování, tj. na zkušenosti. A "radikální" v tom, že z oblasti studia nejsou žádné zkušenosti vyloučeny (James, 1912/1996). Tato kniha, která přináší popisy zážitků lidí s psilocybinovými houbami jejich vlastními slovy, tedy stejně jako kniha o ayahuasce přispívá do jakési utvářející se databáze lidských zkušeností s vizionářskými rostlinami. Dalším krokem vědecké studie by bylo vysledovat u těchto zážitků určité podobnosti, abys se dal odvodit jejich vztah k objektivnímu, hmotnému světu. Proto v této knize také uvádím přehled toho, jaký názor mají na tyto pozoruhodné organické a duchovní bytosti a jejich silný vliv na lidské vědomí objektivní přírodní a společenské vědy (ekologie, biologie, chemie, farmakologie, antropologie a psychologie)...

(str. 16)

Byl jsem uchvácen tajuplnou precizností a velkodušností duchů hub

Psycholog po padesátce zakouší duchovní vhled, manické šílenství, zpěvy kouzelné energie, zhmotnění a bolestné jasnozření s pokornou vděčností.

Na cestě do chaty v lese u řeky jsme se zastavili v domě pěstitele. Dal nám několik hrstí vlhkých, masitých hub, jemně zbarvených se slonově bílými, stříbřitě šedými a fialovými pruhy. Svou strukturou i na dotek připomínaly maso. Když jsem je vložil do úst, připadal jsem si jako při orálním sexu na prokrveném přirození. Skutečně, je to "maso bohů", a také bohyň! Ale jsou to rovněž "los niňos", "malí princové", o nichž María Sabina zpívá při svých "veladách", celonočních léčebných obřadech.

První, co jsem za zavřenými víčky uviděl, byly pestrobarevné obrazy z třpytících a lesknoucích se geometrických mřížek a jemných, pulsujících sítí. Tentokrát byly jaksi tekutější, jako by z nich do mého mozku a těla smyslně kapal nějaký božský nektar. Ale kdykoli jsem měl sebemenší pochybnosti o tom, co vidím, či nějaké podezření, staly se z nich ohavné a nevkusné čmáranice.

Měl jsem pocit, že se lidičky z hub setkávají s dušemi či egy mých vnitřních orgánů. Každý z nich, stejně jako každá rostlina, měl vlastní duši s vědomím sebe sama. Naše vnitřní orgány se opravdu všemi svými záhyby, cévnatými stébly a žilkovým větvením podobají rostlinám. Některé z nich neměly dobrou náladu a byly mrzuté. Ti malí houboví lidičkové jim ale pomáhali zlepšit náladu a lechtáním zevnitř je rozveselovali. Byl to šťastný smích, jako by si v mém břiše broukalo dítě...

(str. 200)