Mareš Antonín: Člověk na prahu zanikajícího a rodícího se času

Mnozí se domnívají, že stačí nic nedělat a jen čekat až někdo sem na Zemi sešle to, že tu všichni budeme žít jako v ráji a zároveň, že budeme opatřeni veškerou moudrostí světa. Tato doslova pitomost není jen hloupostí, ale obrovským přečinem, tedy hříchem!

Proč? Člověk se má usilovat o pozvednutí sebe sama. Nicnedělání tak je v rozporu s tímto trendem a je navíc jen luciferským sněním. Klepejte a bude vám otevřeno - to je jedno z důležitých napomenutí v Bibli. Ten kdo nic nedělá a domnívá se, že je to tak dobře, spláče nad výdělkem.

Mnoho těchto lidí mě ubezpečovalo, že co nevidět sem sestoupí dokonce Pátá dimenze a bude tady jak v ráji. Že jde o totální pitomost, si vymluvit nenechali. Inu i dnes existují blouznivci neuvěřitelných rozměrů.

Když se tedy vrátíme k tomu, jak se dostat z nižšího do vyššího stavu vědomí, tak vidíme, že to nelze uskutečnit vnějším počinem. Nelze to udělat tak, že zvíře si stále znovu a znovu bude trénovat průchod kolem budov, že člověk si bude představovat, že Země se netočí kolem Slunce, nebo že není den a noc. To všechno jsou jen akce, které odvádí pozornost jinam. Vývoj vědomí přece nemůže spočívat na takových počinech...

(str. 31)