Maharádž Šrí Randžit: Iluze vs. Realita - rozhovry o konečné Skutečnosti

Ukázka:
22. PROSINCE 1997

Otázka: Moje mysl je pořád hlučná, co mám dělat?

Mahárádž: Mysl je vždy hlučná. Chce pořád myslet. Voda musí téct, jinak to není voda. Stejně tak mysl jsou jen myšlenky, nic víc. Myšlenky k vám přicházejí, a pak odejdou. Nejste mysl. Když spíte, spí mysl, proto se neobjevují myšlenky. Takže když mysl pracuje, tak musí přicházet myšlenky. Člověk by měl poznat, co to je mysl. Když pochopíte své myšlenky neboli mysl, tak můžete pochopit sebe sama, jinak ne. Jaký druh myšlenek přichází do vaší mysli?

Tazatel: Myslím na práci, kterou musím udělat, na to, co se stane. Zdá se, že žiji v budoucnosti.

Mahárádž: Každý žije v budoucnosti. Mysl by se měla naučit víc nemyslet. Proč mysl myslí? Protože si myslíte, že vše je skutečné. Svět je skutečný, já sám jsem skutečný atd. Jaké je vaše jméno? Mary. Je Mary skutečná, je to někde napsáno na vašem těle? Můžete to ukázat? Tedy pořád víc a víc přemýšlíte o tom, co nejste. To je mysl. Mysl stále myslí na to, co neexistuje. Když jste se narodili, tak jste nic nevěděli. Váš otec a vaše matka vám dali jméno. V té době jste žádné jméno neměli. Jen jste se narodili, nevěděli jste, že jste dítě nebo cokoli jiného. Pocit existence přišel do vaší mysli - "já jsem zde." Toto "já" je ego. Měli byste poznat, kdo jste. V Bibli stojí: "Poznej sebe a poznáš celý svět." Svět je velmi velký. Jak byste mohli znát každého člověka nebo všechny věci? Nejdřív se podívejte na sebe. Jděte do zdroje, odkud to začalo. Kde začal svět? Když se vzbudíte, svět se objeví, jinak tady vůbec není. Když spíte, tak neexistuje žádný svět a žádná Mary. Zapomenete všechno. Když se vzbudíte, tak řeknete: "Ó, já jsem Mary." Jako malé dítě nejste schopna říci své jméno, takže vás otec a matka pobízejí, abyste ho říkala stále dokola. V té době nejste vůbec k ničemu připoutáni.

Řekněme, že nějaký kluk vidí oceán, ale nazývá ho vodou. Někdo mu řekne, že to není voda, ale oceán, a on to pak přijme do své mysli. Je to voda, ale vy dáváte věcem jména. Řekl vám někdy tento stůl, že je stůl? Říkáte, že je stůl, ale není to nic než síla. Když ho zapálíte, tak je za vteřinu pryč. Začal z nuly a skončil v nule. Jděte od zdroje, odkud to začalo. Pokud půjdete do zdroje, tak zmizí. Berete to jako skutečné, i když to skutečné není. Tedy mysl si vždy myslí nesprávné věci. Když spíte, tak spí vaše tělo i mysl. Jdete do nuly. Říkáte, že zde není nic. Něco vám říká, že tam nic není, to je síla. Člověk by měl tedy vědět, "kdo jsem já" a "kdo nejsem já". Neste tělo, nejste ani jméno těla. Řekněme, že by vás někdo nazval Elizabeth, stala byste se Elizabeth. Jméno je prázdné. Změna jména vás nezmění. Jste to, co jste. Nejdříve zjistěte, kdo jste. Mysl je jen myšlenka. To, co říkáte je mysl. Pokud řeknete: "Já jsem Mary," tak jste Mary, co s tím? Ale nejste vždy veselá (Mahárádž zde naráží na slovní podobnost mezi "Mary" a "merry" (veselý)), někdy jste nešťastná. Když dostanete jméno Krišna, budete Krišna? Je tu jméno. Jméno nemůže být On. Díky jménu se nemůže stát Tím. Běžte do zdroje. Pokud dojdete k prameni řeky, bude tam pořád řeka? Pokud dojdete k prameni sebe, tak také zmizíte. To se nazývá síla...

(str. 44)