Kuras Benjamin: Bláhové snění o světě bez padouchů

Lidstvo se nedělí na padouchy a poctivce, nýbrž na padouchy a hříšníky. Oba se dopouštějí zlých činů. Rozdíl je v tom, že hříšníci to o sobě vědí, nazývají zlo zlem a stydí se za ně, zatímco padouši věří, že jejich zlo je ve skutečnosti vyšší dobro, v jehož zájmu se smí páchat zlo, podle pravidel typu "účel světí prostředky" a "když se kácí les, lítají třísky". Svým vyšším dobrem padouši věří, že napravují nynější hmatatelné zlo a nahrazují je ideálním dobrem. V zájmu ideálního vyššího dobra se páchá nejvíc zla. Páchají je nejen padouši, ale i hříšníci padouchy přesvědčení, že zlo, které pod vedením padouchů konají, je v zájmu vyššího dobra.

Nechce-li hříšník při páchání zla trpět trvalým sebemrskačstvím a špatným svědomím, musí přijmout padoušskou vizi vyššího dobra jako příčiny i důvodu svého zla. Oprošťuje se tak od pocitu hříšnosti a stává se padouchem. Je snadnější se stát z hříšníka padouchem než z padoucha hříšníkem. Ono je vlastně i snadnější pro velblouda prolézt uchem jehly.

Hříšník i padouch mohou konat i dobro. Opravdové, obyčejné, ne jen to vyšší. Rozdíl je v tom, že hříšník koná dobro jako pokání za svoje zlo, zatímco padouch koná dobro jen tehdy, když se mu konat dobro vyplatí víc než konat zlo. Člověk konající samé dobro neexistuje. Dobří lidé jsou jen takové, kteří konají víc dobra než zla, jedno od druhého rozeznají a zlo napravují, když si je uvědomí. K tomu potřebují pěstovat dnes už skoro zapomenutou vlastnost zvanou pokora. Pokora je vědomí, že i na dobrého člověka číhají situace morálního selhání a čím se člověk pokládá za lepšího, tím víc pastí na něho Prozřetelnost nastražuje. K pokoře patří i soucit, svědomí a odpouštění - vůči druhým i sobě...

(str. 27)