Krijánanda Svámí: Životopis jogína /2 - Paramhansa Jógánanda

Bližší informace

Tato kniha začíná tam, kde Jógánandův proslulý "Životopis jogína" skončil. Nikdy předtím nebyl život tohoto milovaného jógového mistra zpracován s takovým obdivuhodným nadhledem. Jógánandův blízký a přímý učedník svámí Krijánanda láskyplně maluje obraz života velkého mistra a názorně popisuje zážitky, životní dílo a učení svého gurua. Tuto knihu by měl mít v knihovně každý, koho zajímá jiný úhel pohledu na příhody vyprávěné v předchozí knize a kdo touží kráčet ve stopách velkého duchovního mistra..

Svámí Krijánanda se obratně vypořádává s mnoha mylnými představami o svém velkém guruovi a odhaluje důvody Jógánandovy proslulosti. Autorovo podání smyslu Jógánandova života, jeho niterné povahy a jeho budoucích cílů je objevné a vznešené. Jako jeho blízký učedník kreslí přesný portrét posledních let tohoto velkého učitele. Vedle faktických informací tato kniha také představuje základní kameny mistrovy duchovní nauky.

Nechte se přemoci božským vědomím Paramhansy Jógánandy a jeho významem pro celý svět, jak je s čistotou a láskou předkládá jeden z jeho mála žijících přímých učedníků... (z obálky knihy).Encinitas

Než odjel Mistr v roce 1935 do Indie, zmínil se, že má zájem o jakýsi pozemek na pobřeží Tichého oceánu ve městě Encinitas. Po svém návratu se na pozemek zajel podívat, aniž by tušil, co ho tam čeká. A tam, v jižní části města, přímo na pobřeží na vysokém útesu nad vodou, pro něj postavili nový ášram. Přesně po něčem takovém toužil. Po letech agitace a přednášení ve Spojených státech, po vyčerpávajícím výletě do Indie, kde ho na každém kroku hlídala anglická policie, po hluboké reflexi inspirované smrtí jeho gurua, si zasloužil chvíli odpočinku. Tato nová poustevna v Encinitas byla pro tento účel ideální.

Součástí celé stavby byl překrásný přístavek, který pojmenoval Chrám zlatého lotosu. Byl z něj výhled na oceán a jeho krása a klid ho vyzývaly: "Spočiň zde na chvíli. Tady je místo tvých přednášek a bohoslužeb. Ať lidé pro změnu přijdou za tebou, a ne abys ty donekonečna chodil za nimi."

A lidé chodili. Byl to nezapomenutelný zážitek pro každého, kdo se v tomto nádherném prostředí ocitnul.

V Encinitas také Mistr započal projekt, o kterém již dlouho snil: soběstačnou "komunu světového bratrství", ve které budou žít nejen poustevníci, ale i sezdané páry s dětmi; místo, kde se lidé budou vzdělávat v souladu s ideály, které šířil ve své škole v Ráňči; místo, kde "domov, práce, kostel, škola a hospodářství budou tvořit jediný celek".

A manželé s dětmi skutečně přicházeli. Děti chodily do místní školy, ale cílem bylo vzdělávání v souladu s Mistrovými ideály, které se mělo uskutečňovat v komunitní škole. Díky pohybovým cvičením a meditaci žáci státní školy excelovali a její ředitel je bez mezně vychvaloval. Hospodářství vzkvétalo. Vypadalo to, že komuna je na nejlepší cestě k úspěchu.

Bohužel, Američané však neměli dostatek altruistického ducha, který toto místo vyžadovalo. Právě se dostali ze zničující krize, během níž si většina z nich zřejmě vypěstovala přístup, jenž Jógánanda popsal jako "my čtyři a nikdo další". Když někoho pokáral, a třeba jen mírně, partner se okamžitě postavil na jeho stranu. Bylo pro něj nemožné jednat s nimi jako s učedníky a vyžadovat po nich nějakou disciplínu.

Jeho ideály se postupně musely "uložit k ledu" - ne jako pochybení, ale spíše jako něco, k čemu většinové vědomí této země zatím nedozrálo. O mnoho let později jsem již mohl využít jeho ideály k prospěchu celé komunity a založit školy, o kterých snil. V osmi komunitách Ananda na třech kontinentech dnes společně žije více než tisíc lidí, a většina z nich se může pochlubit i skvělými školami...

(str. 176)

Zboží zařazeno v kategoriích