Krátká Soletka Pavla: Putování (ilustrovala Marie Snášelová Štorková)

Marie zvedla drobnou ovečku do náruče. Pečlivě zkontrolovala, kde přesně je poraněná. Ta maličká na několika místech stále krvácela. A soudě podle rudých stop všude kolem, musela té životadárné tekutiny již dost ztratit. Josef i Marie se vyznali v bylinách, a tak si věděli rady. Nejprve jehněti omyli rány čistou vodou. A pak na bolístky přiložili léčivé listy, které našli bujně růst opodál. Ovečka se brzy uklidnila a přestala se třást. Cítila, že už je v bezpečí. Marie ji něžně hladila a konejšila svým laskavým hlasem. Nebylo pochyb, že se to rozkošné bělostné ovčí miminko stane dalším souputníkem.

Marie si stáhla z vlasů šátek a ovečku do něj zabalila, aby jí bylo teplo. Josef pak pomohl své ženě s jehňátkem v plátěném pelíšku nasednout na oslíka. Vydali se směrem ke skalám, které na horizontu ukazovaly své šedavé štíty. Josef měl v plánu strávit noc právě tam. Věřil, že jim poskytnou bezpečnou skrýš před blížící se bouří. Zatímco zachraňovali to nebožátko, obloha na sebe vzala temný plášť Vichr začal zlověstně dout a svým divokým tancem zvedal ze země vše, co se jen zdvihnout dalo. Zrnka písku vířila vzduchem jako zdivočelé roje včel. Poutníci před nimi marně skláněli hlavy, marně se snažili zakrývat si rukama oči. Chvílemi šli takřka poslepu. Přesto však odhodlaně kráčeli dál. Věděli, že se nesmí zdržovat. Všude kolem byla nekonečná planina. Tady se opravdu nebylo kam schovat. Z dálky doléhalo k jejich uším hřmění. A nad hlavami se dál stahovala černá mračna. "Jak je možné, že příroda dokáže tak rychle proměnit svou tvář," proběhlo Josefovi hlavou. Věděl, že musí co nejrychleji dorazit ke skalisku. Pobídl oslíka a natáhl krok....

Zapalte si svíčku, pozorujte její plamínek a pomyslete na všechny vašemu srdci blízké. V nadcházejících dnech pak zkuste koupit pohledy a známky, vzít do ruky pero a napsat vánoční přání těm, se kterými se přes svátky neuvidíte. Vždyť kdo by nechtěl najít ve schránce vánoční pozdrav?