Jordánová Zdeňka: Moudrosti zvířat

Bližší informace

... Až jednou... Stalo se to nedávno. Starý myslivec přišel k nám na ranč. Potřebovali jsme se dohodnout právě o zmíněném pozemku u lesa, kde bychom rádi vysázeli nějaké stromy. Povídali jsme si a starý myslivec mě velmi překvapil. Vyprávěli jsme si o srnkách a říkala jsem mu o své poslední vyjížďce, kdy jsem potkala nádherného srnce. Stál na malé vyhlídce na kraji lesa a jako vždy hleděl na mě... Stále cítím ten jeho pohled. Bylo to moc krásné...

Zpočátku jsem tomu neuvěřila, zahlédla jsem zvláštní věc. Starému pánovi se totiž zaleskly oči. Díval se jinam, ale snad mu stekla i malá slzička... Co to? Svítilo slunce, asi to bude tím, řekla jsem si. Zkusila jsem to ještě jednou. Mám v záloze mnoho takových krásných setkání z lesa. A zase.... Jeho oči zrudly a dokonce posmrkával. Nakonec řekl: "Víte, já už na vysokou nestřílím. Nemůžu..." říkal snad trochu omluvně. "Když vidím ty jejich oči, nejde to, nejde... Už nevystřelím..."

Tak to byla tedy zpráva. Přeci jen mu ten čas, který trávil na svých kazatelnách, něco přinesl. Něco z hlubin krásy, stvoření tohoto světa. Něco ze zpráv chtění této dávné moudrosti a úcty k životu. Něco o tom, že nemáme právo zabíjet jen tak, ze svých "veledůležitých" důvodů...

(str. 153)

Zboží zařazeno v kategoriích