Jalics Franz: Cesta kontemplace

Zde bychom asi měli upozornit na nebezpečí zaměňování kontemplace s náboženskými pocity a stavy útěchy. Kontemplace má s pocity a se zbožností málo společného. Odehrává se v rovině duchovního vnímání a v rovině bytí. Kontemplativní zkušenost je sice většinou doprovázena pocity, může však být i bez nich. Všichni návštěvníci kostela dobré vůle zakoušejí náboženské pocity a útěchu. Útěcha přichází od Boha, který nám chce v našem rozhodování pomáhat skrze pocity útěchy a neútěchy. Ty ale patří do oblasti víry a citového života, nikoli však patření. Proto ještě nejsou milostí kontemplace. Proto ještě nejsou milostí kontemplace. Mezi pocity a duchovním nazíráním je velký rozdíl. Kontemplativní člověk chce hledět na Boha bez ohledu na to, zda přitom má nějaké pocity nebo ne. Proto mu obrazy, myšlenky ani útěcha nepomáhají. Spíše si přeje bez jakýchkoli pocitů prodlévat ve svém nitru s pohledem upřeným na Boha, než mít pocity útěchy nebo zbožnosti...