Hu Barbora: Jógátky - Pohádky a cvičení pro malé jogínky

Bělouš je čuník (ale číča Míňa taky)

Na samém kraji města stál starý dům. Ten dům byl opravdu hodně starý, stál tu už v dobách, kdy dnešní město ještě bývalo vesnicí. Nebo přesněji několika staveními rozesetými po planině jako drobky z právě snědeného krajíce. Dům vypadal jako velký žabák se zavalitým tělem. Jeho zdi ubíhaly do stran, omítka byla oprýskaná a mezi obnaženými cihlami bydlel chundelatý mech. Dům stál v rozlehlé zahradě porostlé takřka neprostupnými keři, stromy s korunami obtěžkanými roztodivným ovocem, které nikdy nikdo neočesával, a taky všelijakými bylinami, jež když odkvétaly, voněly tak omamně, až se z toho kolemjdoucím točila hlava a zdály divoké sny plné bájných zvířat a létajících kouzelníků. Navzdory tomu všemu dům ani zahrada nebyly opuštěné.O místních obyvatelích však díky hustému zahradnímu porostu nikdo nevěděl. A že zde bylo živo! Bydleli tu všelijací brouci - od těch maličkých a roztomilých až po veliké hovnivály (jinak dobráky od kosti), housenky a motýli, myši, krtek, ale taky Bělouš a Míňa.

Bělouš není kůň, jak byste se mohli mylně domnívat, ale zakrslé černé prase se zrzavými štětinami, co tu žije už od dávných dob. A Míńa je číča k pohledání - bílá kočka s růžovými oušky a modrýma očima, která zahradu obývá stejně dlouho jako Bělouš. A proč se prase štětinaté jmenuje Bělouš? Protože se mu to líbí. Bělouš by si totiž přál být jednorožcem. Ano, tajemným zvířetem s tělem urostlého koně, na jehož bílém hřbetu se odráží celé hvězdné nebe, s třpytivým rohem, andělskými křídly a stříbřitými kopyty, pod jejichž dusotem se zvedá měsíční prach. Poutavé příběhy o jednorožcích mu vyprávěla jeho maminka, když byl ještě malý pašík, a stále na to moc rád vzpomíná, ačkoli už je staré prase. Poté, co se zešeří a do zahrady tiše padá hustá noční tma, natáhne se Bělouš na záda, ušatou hlavu si podepře kopýtky a hledí skrz hvězdokupy na obloze až do srdce vesmíru. Sní. Představuje si, že je jednorožcem s nádherným statným tělem a kouzelnou mocí. A v tom snění spokojeně sleduje, jak lehce kuše napříč Mléčnou dráhou a svým třpytivým rohem občas laškovně šťouchne do vyjevených planet okolo.

Kočka Míňa nemá pro jeho snění úplně pochopení. Na jednorožce nevěří a nemá ani zdaleka takovou představivost jako Bělouš. Veškerý čas totiž tráví pucováním svého bílého kožíšku. Nic jiného ji nezajímá. Míňa je hezká a je si toho vědoma. To by samo o sobě bylo v pořádku, kdyby tahle kočka nebyla tak strašně namyšlená. Má totiž názor, že kdo nemá bělostný, znamenitě vypucovaný a načechraný kožíšek jako ona, je zkrátka břídil bez úrovně. A to v zahradě nemá nikdo, takže si číča Míňa bláhově myslí, že je ze všech nejlepší. A to není zdaleka všechno! Neustále si zvedá sebevědomí tím, že se posmívá ostatním. Housenkám proto, jak bez elegance "pletou nohama", hovniválům proto, že jsou samá špína, a v neposlední řadě taky Běloušovi pro jeho korpulentnost (to je, děti, taktně řečeno tloušťka).

Bělouš je sice prase, ale náramně čistotné! Je totiž toho názoru, že i nádherní jednorožci, o kterých tak často sní, dodržují hygienu a o svou čistotu pečují. Dvakrát denně si čistí zuby klacíkem a žvýká lístečky máty, aby byl jeho dech svěží a netáhlo z něj jako z popelnice, a když do starých necek za domem naprší dost dešťové vody, věnuje se očistné koupeli, při níž si představuje, že je jednorožec, který se koupe v křišťálovém jezírku...

Šauča Je důležité udržovat sebe samé v čistotě, a to nejen tím, že se budeme pravidelně mýt a čistit si zuby. Možná ještě o píď důležitější než čistota těla je ryzí čistota mysli. Mít čistou mysl znamená nebýt pomlouvačný, nepovyšovat se, nenadávat a nepřemýšlet zle. To, jak někdo vypadá navenek, nemusí vždy vypovídat o tom, jaký je uvnitř. Měli bychom se snažit být čistotní, co se týče těla, mysli i ducha.

Spokojená kočka - cvičení pro pružnou páteř

O kočkách se někdy říká, že mají devět životů. Je to hlavně proto, že jim příroda nadělila velmi pružnou páteř a ostražitou pozornost. Viděli jste někdy, jak se kočky po probuzení labužnicky protahují? Zkuste to taky! Přejděte na všechny čtyři. Ruce s roztažnými prstíky opřete o zem v šíři ramen, kolena v šíři boků, obličej obraťte k podložce. Začněte se zhluboka nadechovat nosem a spolu s nádechem prohýbejte záda odspoda (z místa, kde kočky mají ocásek) směrem k hlavě, kterou ke konci nádechu malinko zakloňte. S výdechem začněte záda odshora pomalu hrbit tak, že sbalíte hlavu mezi paže a obratel po obratli směrem "k ocásku" uděláte kočičí hřbet. Opakujte několikrát po sobě a vaše páteř jistě spokojeně zavrní.

(str. 48)