Hlásková Alžběta: Manuál hravého rodiče

47. Nadávky

Některé děti jsou fascinovány nadávkami nebo sprostými slovy. Čím více vás to dráždí, tím víc to zkoušejí. A tak je někdy užitečné toto téma odlehčit tím, že místo zákazu slov používáte úplně nesmyslné nadávky: "Ty seš teda krabice." Nebo si dokonce nějaké slovo vymyslete: "Mně se chce čumprčit!" Další možností je na sprosté slovo vymyslet rým. Dítě třeba řekne: "Mě to sere!" A vy na to řeknete: "Kdo se pere?" Celé téma se tak dostane do hry. Dítě ještě chvíli zkouší opakovat používání takových slov, ale když to nevezmete jako důvod ke kárání, ale ke hře, postupně to přestane dělat. Pokud sami nepoužíváte sprostá slova, děti je většinou po nějaké době opustí.

48. Lochtačka

Tato hra umožňuje rodiči, aby zastavil vztek dítěte tím, že použije překvapivou reakci. Když se na vás dítě zlobí, zeptáte se: "Ty se na mě teď zlobíš, protože už jdeme domů?" A když dítě odpoví, že ano, řeknete: "Takže ty mě za to chceš zlochtat?" Většinou lochtáte vy dítě, takže to pro něj bude trochu překvapivé, a tím uvolňující. Během chvilky je ze vzteku opět legrace. Dítě tím nepodporujete v agresi, ale dáváte mu možnost uvolnit napětí. Postupně se smíchem vyčerpáte, můžete se obejmout. Je to většinou kratší než řešit afekt dítěte, že už má jít ze hřiště domů.