Hicks E. a J.: Sára III - Mluvící sova je poklad !

"Na to se nedá zapomenout"

A jak myslíš, se by tu příhodu brali jiní lidé? Byli by rádi, že tě ten pes shodil do vody a že tě silný proud unášel v řece několik mil? Co myslíš?

"To ne, Šalamoune, lidi to brali jako něco hrozného. Mysleli si, že jsem na tu kládu neměla lézt a že to ode mne byla pěkná hloupost. Vůbec jsem prý neměla chodit k řece."

A co ty, Sáro? Lituješ toho, že jsi spadla do řeky?

Sára se rozzářila chápavým úsměvem. "Nelituju, Šalamoune."

Proč ne? Proč ten svůj zážitek s řekou bereš jinak než ostatní?

"Protože když jsem se potom z té řeky dostala, nebála jsem se už ani řeky, ani toho, co všechno se mohlo stát, ale naopak jsem v sobě cítila velikou sílu. Nic z toho, co mi o řece říkali, aby mě vystrašili a abych k ní nechodila, nebyla pravda. Cítila jsem, že jsem v bezpečí, bez ohledu na to, co si všichni ostatní mysleli. Tehdy jsem si, Šalamoune, uvědomila, že pro mě řeka nepředstavuje žádnou hrozbu. Myslím, že jsem taky poprvé zažila takový ten pocit, že mi může být dobře za všech okolností. Za nic bych to nevyměnila. Ještě že se to stalo."

Tím vlastně říkáš, že když se na určitou situaci díváme zvenčí, někdy není vidět její skutečná hodnota.

Sára se usmála. Ten Šalamoun byl tak moudrý! Jak hned všechno chápal.

(str. 131)