Hanzalová Klára: Do duality a zpět

Nejdůležitějším cílem člověka je nalezení vnitřního míru. Na samém prvopočátku naší pozemské existence je nám svět prezentován na základě protikladů. Tyto protiklady je potřeba si jednak uvědomit, pochopit a následně sloučit. Bez pochopení principu protikladů není možné jejich uvědomění, natož pak jejich odbourání. Aby bylo možné protiklady a protichůdnosti v našem myšlení odbourat, je potřeba je nejprve sloučit. Po sloučení dochází k vymizení protikladů. Protiklady již nejsou. Systém duálního myšlení zaniká ve věčné jednotě pravdy. Když neexistují protiklady, nastává mír. Mír a svoboda. Protiklady jsou dualita ve všem, a dualita jsou protiklady ve všem. Ve všech rovinách duálního systému, tzn. v myšlenkách, v pocitech i v emocích. Pokud myslíme jedním směrem, okamžitě do našeho myšlení vstupuje i druhý směr jako protiklad k prvému. V tomto spočívá genialita duální lidské bytosti. Nastává pak proces nekonečného hodnocení všeho, co se kolem nás i v nás děje. To, který způsob hodnocení zvolíme, je dáno naším vnitřním naladěním, které je ale determinováno našimi zkušenostmi z minulosti.

Rozluštění duality a vymanění se z vnitřních konfliktů je právě ono uvědomění si světa nebytí ve vnitřním světě bytí. Jakmile odhalíme skutečnou kvalitu nebytí uvnitř nás, posouvá se rámec nebytí za hranice našeho bytí. Postupně se nám pak může podařit omezit naše bytí pouze na bytí, nikoliv na bytí a nebytí.

Nebytí však chce bytí ukořistit. Dualita je jako vodník, který mění bytí v nebytí a přebírá postupně vládu nad světem. A pokud se někdo, ve svém vývoji za svobodou, dostane do tohoto krajního mezníku překonání vlastních dilemat a konfliktů, tak zároveň disponuje veškerými možnostmi, aby přechod z nebytí do stavu bytí zvládl.

Vědomí neustále osciluje mezi několika realitami. Jenom jedna z nich je ta skutečná...