Hábl Jan: Na charakteru záleží - Je možné naučit dobru?

Možná otázka zcela nadbytečná. Ale pro jistotu ji vznáším, abych předešel nedorozumění. Jezdívám občas do práce hromadnou dopravou, a poněvadž cílová stanice je "Kampus", slýchám (nechtěně a inkognito) rozhovory studentů, kteří řeší své rozmanité studijní problémy. Například jsem zaslechl reakci na zřejmě právě proběhlý seminář. Cituji: "Jako naučí, to jo, ale jinak je to samolibej kretén," pravil student A. "A není jedinej," dodává student B. Student C bez slov přikyvuje.

Žactvo mladšího věku takové reflexe možná není schopno, ale výzkumy ukazují, že mezi nejvýznamnější faktory, které mají vliv na morální vývoj dětí a mládeže, patří hned po rodičích osobnost pedagoga. Co se ve škole mezi učitelem a žákem děje, jde daleko nad rámec pouhé "mechaniky učení" konkrétních předmětů. Neexistuje "hodnotově neutrální" výuka nebo škola, konstatuje např. E. Wynne. Každý pedagog - ať je jeho aprobace jakákoli - je zároveň vychovatelem morálky či charakteru. W. Sanderse to dobře vystihl slovy, že běžný učitel - když jde učit svůj předmět - "nenechává svůj charakter doma", ale vše, co ve škole říká nebo dělá, souvisí s tím, "kdo je a co považuje za morálně hodnotné". Dokonce i pedagog-pesimista, který je přesvědčen o neformovatelnosti charakteru dítěte, tímto svým postojem nějak formuje. V otázce charakteru platí totiž víc než kde jinde zákonitost "caught rather than taught" - slovní hříčka, která se v překladu trochu ztrácí: morálka se spíše bezděčně chytá než záměrně vyučuje. Pedagogové, kteří se domnívají, že charakter by se vůbec neměl formovat, argumentují, že morálka je otázkou čistě osobní preference či volby. Dle jejich mínění je předávání jakýchkoli morálních norem z generace na generaci považováno za tzv. indoktrinaci - jakési vnucování či vštěpování; ještě se k tomuto pojmu vrátím. Opakem je přesvědčení, že děti si mají samy volit, vyjednávat, diskutovat a utvářet své vlastní morální zásady a hodnoty. Pro tuto chvíli pouze naznačím, že i tento typ programové nevýchovy je výchovou svého druhu: předává určité morální obsahy a velmi významně jimi ovlivňuje charakter vychovávaného. Jinými slovy, formování morálky či charakteru dětí a žáků není výběrová či doplňková aktivita učitele, které by se mohl snadno zříci, ale z principu neoddělitelná součást vzdělávacího procesu. Otázka nezní, "zda" formovat charakter; ten je formován každopádně. Otázka zní "jak", aby to byl dobrý charakter...

(str. 20)