Grofovi S. a Ch.: Holotropní dýchání

Stanislav a Christina Grofovi v této již dlouho očekávané knize podrobně popisují svoji metodu holotropního dýchání, která představuje zásadní průlom v oblasti psychoterapie a sebezkoumání. Výraz holotropní doslovně znamená „směřující k celistvosti“(z řeckého holos – celek a trepein – pohybovat se směrem k něčemu).

Holotropní dýchání ve své praxi využívá pozoruhodně léčivého a transformačního potenciálu změněných stavů vědomí, jež vyvolávají širokou škálu prožitků, která skýtá jedinečné terapeutické možnosti v podobě znovuprožití vzpomínek z dětství, novorozeneckého období, jednotlivých fází porodu a prenatálního života a také různé prvky z historických a archetypálních oblastí kolektivního nevědomí. Kombinací zdánlivě jednoduchých prostředků realizovaných v bezpečném a podpůrném prostředí, konkrétně zrychleného dechu, evokativní hudby a cílené práce s tělem, v sobě holotropní dýchání integruje vhledy získané z hlubinné psychologie, moderního výzkumu vědomí, transpersonální psychologie, antropologie, východních duchovních nauk a mystických tradic celého světa.

Dlouholetá práce manželů Grofových v oblasti výzkumu a praktického využití holotropních stavů vědomí přináší revoluční změny do teorie i praxe moderní psychiatrie, psychologie a psychoterapie. Právě v tomto nedocenitelném díle, které je zpracováno naprosto jasným a srozumitelným způsobem, shrnují manželé Grofovi své fascinující objevy a vhledy.

Vliv na formování osobnosti, světonázoru, životní strategie a hierarchie hodnot

V průběhu naší dlouholeté praxe jsme měli možnosti pozorovat, že holotropní dýchání, kromě docílení zmíněných emočních, psychosomatických a tělesných příznivých účinků, pomohlo mnoha lidem, kteří se zapojili do procesu seriózního a systematického sebepoznávání, dosáhnout hluboké pozitivní proměny osobnosti. U některých z nich se tyto změny odehrály v souvislosti se znovuprožitím různých postnatálních emočních a tělesných traumat a jako důsledek korektivních prožitků v oblasti mezilidských vztahů. Avšak, jak se zdá, nejradikálnější změny se pojí s perinatálními a transpersonálními zážitky.

Během procesu systematického sebezkoumání s využitím holotropních stavů vědomí dříve či později dospějeme k poznání, že podstata našich nejhlubších potřeb není materiální, ale duchovní. Sledováním čistě světských cílů poté, co se nám podařilo uspokojit základní biologické potřeby (jídlo, přístřeší, sex a bezpečí), v žádném případě nemůžeme dosáhnout pocitu naplnění, klidu mysli nebo štěstí. Mnozí lidé, pokud zaměří proces sebepoznání na biografickou úroveň získávají cenný vhled, že v důsledku různých traumat, která utrpěli ve své rodině a později i v širší společnosti, v určitém smyslu nežijí svůj život autenticky...

(str. 130)