Gurdžijev G. I.: Čtvrtá cesta II.

Bližší informace

Když provádím cvičení, nejprve se sama sebe musím zeptat, proč to dělám a zdali to skutečně chci dělat. Jinak by cvičení bylo provedeno pasivně, a protože pasivita nikdy nepřináší porozumění, nepomůže mi to. Při provádění cvičení vždy zaměřuji pozornost především na to, abych vždy pracovala se třemi centry. Když zpozoruji, že pracuji jen s jedním nebo dvěma, mohu si být jistá tím, že je mé úsilí mechanické nebo jen napůl vědomé. Skutečné vědomí je tu jen tehdy, když pracuji se stejnou intenzitou ve všech třech částech. Když iniciativa přichází pouze z jedné z nich - je-li například těžiště nejprve v hlavě a přesune-li se vzápětí do solar plexu - je to slabost, pomyslná práce, která může vést jen ke klamání sama sebe. A uvolním-li se povšechně, jde rovněž o slabost. Bez vědomí to nemá žádnou hodnotu. Abych se zcela zapojila, má hlava musí být ostražitá jako hlídač, mé tělo musí být tak vnímavé k energii, která ho plní, aby nebylo přítomné žádné nedobrovolné napětí, a cit si vždy musí být vědom pravdy o tom, co zažívám. Pak mohu zavnímat přítomnost jemné energie, jež obíhá mým tělem.

Protože vnímat celek - to, co skutečně jsem - je obtížné, mohu začít vnímáním jednotlivých částí mého těla. Tuto energii vnímám zejména v pravé paži, živou a plynoucí. Cirkuluje z pravé paže do pravé nohy, poté do levé nohy a pak do levé paže. Obcházím tyto čtyři končetiny, začínajíc vždy s tou další na ředě. Pak cítím živou energii v zádech..., v hlavě..., v solar plexu..., v těle jako celku. "Já jsem." Toto cvičení mohu ještě prohloubit tím, že budu počítat s fyzickým vnímáním každé končetiny - například 1, 2, 3, 4 ... 4, 3, 2, 1; 2, 3, 4, 5 ... 5, 4, 3, 2; 3, 4, 5, 6 ... 6, 5, 4, 3 ..., až po 9, 10, 11, 12 ... 12, 11, 10, 9; a začínajíc znovu od 1...

(str. 36)

Zboží zařazeno v kategoriích