Formánek Josef: Syn větru a prsatý muž

Následující ráno byla vymetená obloha.

Otevřel se mu krásný pohled. Sedl si, že bude psát poznámky z Udului a Takui, když se ozvalo vrzání, praskot. Sotva se stačil otočit a palma asi tři metry od jeho chýše se začala pomalu kácet do moře.

Jeden místní mladík se k ní okamžitě začal brodit a vyházel na břeh pár kokosů. Prsatý muž slezl ze své chajdy na muřích nohách a tři si také vzal.

Ze svých předchozích návštěv z Udului uměl mačetou osekat slupku ořechu a neseknout ho tak, aby se z něj kokosové mléko nevylilo.

Další den vstal, dal si sušenky a balenou vodu líznutou mangovým sirupem. Šel si zaplavat, pak seděl znovu v chajdě, díval se na obzor a psal.

Někdy si u Javánce nechal zalít sáčkovou polévku vroucí vodou, a když nebyl líný, oblékl se, vzal si do malého batůžku kamery, pas, peníze, fotky svých blízkých a vydal se na čtyřicetiminutovou cestu do přístavu, kde si koupil upraženou rybu nebo rybu v chilli omáčce. Docela mu chutnalo i křupavé kuře se zvláštním kořením, které vypadalo jako krátké chlupy, takže když si ho dal poprvé, nedůvěřivě polkl první sousto, ale vzápětí se mu na tváři rozhostil blažený úsměv.

Cestou zpátky hlasitě odpovídal na pozdravy dospělých: "Aloita" a pokřikování dětí: "Hallo mister. Where are you going?"

Když se vrátil na pláž, najedl se, zaplaval si, vylezl do chajdy, psal a koukal na obzor, kde se občas objevila loď...

(str. 184)