Foit Radovan: Poslední rituál - ozvěny čtvrté dimenze

Bližší informace

„Poslední rituál. Zatím se neví, kde bude. Nikdo netuší, co bude potom. Dvanáct bytostí je ale už vedeno prozřetelností k tomuto portálu existence. Někteří z nich se už znají i v tomto světě. Jiní se mají teprve potkat. Hlavní je rozpomenout se . Vzpomenout si na to, co bylo. Porozumět tomu, co je. Najít svoji budoucnost. Najít naši budoucnost. Je třeba se rozpomenout. Klíč k budoucnosti je třeba najít v minulosti.“SmrtGrand Assinie

Ranní opar se pomalu rozplýval a tropické slunce začínalo pálit. Surfař se líně přesunul do stínu blízkých palem a pokračoval ve svém rozjímání. Před očima se mu objevila zamlžená Praha, kde se ještě minulý týden trápil v únorovém mrazu. Pohlédl na přívěšek, který ho lehce chladil na opálených prsou. Šalamounova pečeť. Prý na ochranu proti zlým silám…

Alespoň takhle to řekla bledá blondýnka v obchůdku v Celetné. To jsem zvědav před čím mě asi ochrání, pomyslel si poněkud sarkasticky. Kdyby aspoň se už konečně zvedl příboj. Líně se podíval na chatku Američanů, kde už se hosté víkenďáci dávali do chlebíčků a piva. Tak už vím, proč jsou všichni tak tlustí.

Od skupiny se odpojila dobře rostlá tmavovláska. Přece jen je dobře, že máme nejhezčí holky na světě. Zuzanka se přijela podívat do Afriky. Prý i surfuje, uvidíme jaká s ní bude zábava.„Tak jdeme na to...“ široce se usmívá Zuzanka a já se nemůžu zbavit dojmu, že to nemyslí dvojsmyslně. „Hele, nemysli si, že tady je to nějaká školka. Je to tady dost divočina. Měla bys u mě absolvoval krátké školení.“ Snažím se jí krátce vyškolit, co tady a co tam, kde jsou proudy a kde útesy, prostě rutina. Připadám si ale při tom trochu jako idiot.

Najednou je všechno pryč a nás už objímá modrý Atlantik a oba pádlujeme co nám síly stačí až na konec příboje, tak kde se zvedá Big One. A vlnu chytáme a vlna pohlcuje nás a my se řítíme směrem k téměř neznatelným kokosovým palmám , písečnému břehu, který je pro nás téměř jak z jiné dimenze, protože my jsme teď v totálním orgasmu vodního živlu, v extázi síly modré Bohyně tajemných vod Grand Assinie. Vlna nás přiváží téměř až na písek a my v nadšení plaveme zpátky v předtuše další a další extáze.

Už přestávám sledovat svoji kolegyňku a pomalu začínám pociťovat poprvé únavu. Uléhám do mělké teplé vody a nechávám se pohupovat v jejím náručí. Najednou cítím něco zvláštního. Můj nový přívěšek mi na krku už nevisí. Zmizel nenávratně v hlubinách. Žaludek mi svírá podivná síla a objevuje se mi před očima bledá blondýnka z Prahy ...na ochranu proti zlým silám... Co mě asi čeká a jak dlouho budu muset trpět , než mně něco zlého potká? Zuzana, kde je ? Vstávám a rozhlížím se. Vyskakuji na pláži a konečně spatřím divně mávající figurku vynořující se až zpoza modré vody, kde by vůbec neměla být. Omen. Šalamounova pečeť. Zlé znamení...

ochrana proti zlé síle tě opustilaporušil jsi magický zákonmůžeš volit mezi světlem a tmoumezi chladem moře a ohněm pouštěkdo zůstane? Žena? Muž? Nebo oba?Vyzkoušej si svoje sílyje to jen tvoje svobodná volba

Podivné hlasy mi ještě znějí v uších a já zběsile pádluji za ní, za tou, která za mnou přijela se pobavit a Bohové rozhodli, že si vezmou k sobě. Je to ale příliš daleko, proč se alespoň sama o něco nepokusí. Už ji vidím, zřejmě ztratila orientaci , je v šoku, vlny s ní zmítají jako s podivnou loutkou.

Zboží zařazeno v kategoriích