Dreien von Christina: Nakonec všechno dobře dopadne

Právě v tuto chvíli se vědomí mnoha lidí po celém světě nachází ve stavu strachu - a svým strachem ovlivňují kolektivní vibrace. Proto zvláště v dobách, jakou je tato, bychom měli do pole vědomě vysílat pravý opak strachu. V tom spočívá naše individuální odpovědnost. Ono pozitivní je to, co Matka Země - a současně i my jako lidstvo - právě velmi naléhavě potřebujeme. A není to vůbec složité: Pokaždé, máme-li z něčeho v životě radost nebo podíváme-li se třeba na něco krásného, vysíláme do kolektivního vědomí pozitivní pocity.

Kupříkladu já bydlím ve Švýcarsku na kopci, a kdykoliv je nutno něco vyřídit, musím sjet autobusem dolů do údolí. Cesta na spodní zastávku trvá asi dvacet minut a já si ji opravdu užívám. Proto někdy, když se doma trochu nudím nebo když si všimnu, že právě nemám obzvlášť dobrou náladu, nasednu do autobusu a jedu dolů - jenom proto, že si mi ta jízda tak moc líbí a že se mohu kochat výhledem z autobusu. Dole počkám na nejbližší spoj domů a vrátím se zpátky. Rozum by nyní mohl namítnout: "To přece nemá žádný smysl" - a má pravdu. Jemu to nedává žádný smysl, ale mně přijde jízda autobusem hezká, tudíž to dělám. Dělá mi dobře, a to je již dostatečně smysluplné...

(str. 37)