Danišovi J. a Petr: Svobodná hra - Jak nechat vyrůst radostné ... děti

Děti byly vždy odborníky na hru, jenže dnes jim jejich odbornost bereme. Naše vyspělá kultura klade svobodným hrám velké překážky a místo toho dětem nabízí nové příležitosti a možnosti "rozvoje". A tak jsme v situaci, kdy od nás trochu paradoxně potřebují pomoci zanořit se do vlastních her. Od rodičů, učitelů, vedoucích a vychovatelů je najednou třeba nových rolí a dovedností, jak se stát nenápadným průvodcem, připravovat vhodné prostředí pro hru a nastartovat svobodné hraní u dětí, které neměly možnost tuto dovednost přirozeně rozvinout.

Druhá část naší knihy by vám s tím mohla významně pomoci. Inspirujeme se přístupy profesionálních herních průvodců, o nichž jsme psali v sedmé kapitole, ale doplňujeme je vlastními zkušenostmi a postupy, které se nám ve vztahu k dětské hře osvědčily. Vše se dále snažíme ilustrovat na příkladech a příbězích z našeho života v roli rodičů. Stejné obecné principy je však možné aplikovat i v rolích dětských vedoucích, družinářů nebo učitelů, byť může být jejich konkrétní použití náročnější nebo prostě jiné. Je tak velmi pravděpodobné, že ne všechna naše doporučení budou odpovídat vaší specifické situaci a vaší herní skupině. Můžete nicméně představené principy brát jako určité základní směrovky podpory svobodné hry a dále hledat vlastní cesty, jak se s dětmi na hru vyladit a připravit.

Důležité je připomenout, že role průvodce hrou nemusí být pro každého. Někteří dospělí mohou být pro děti skvělými kamarády, rodiči, učiteli, vzory, ale přesto je "pouhé" hraní nebo pozorování dětské hry nebaví. Nemají z něj radost, nevidí v něm smysl. Často se pak snaží překlopit hru někam jinam, něco děti naučit nebo s nimi vyrobit něco funkčního. Je proto dobré si uvědomit a přijmout, že ne všichni musíme být herními průvodci. A pokud o sobě víte, že hru spíš "zdospělujete", můžete najít do hry pro děti někoho jiného, s dětmi si raději užívat jiné chvíle a rozvíjet jejich jiné stránky...

(str. 127)