Colonna Francesco: Hypnerotomachia poliphili aneb Poliphilův boj ...

Autorství této knihy připisováno benátskému dominikánovi Francescu Colomnovi. Poprvé vyšla roku 1499 v Benátkách a bývá označována za nejkrásnější renesanční tisk. Nyní, o více než pět set let později, se konečně můžeme těšit i prvním českým vydáním - vychází v kongeniálním překladu Jindřicha Veselého, s reprodukcemi všech 174 původních dřevorytů.

Hypnerotomachia Poliphili aneb Poliphilův boj o lásku ve snu je knihou v kontextu soudobé evropské literární kultury zcela výjimečnou: záhadná, pohanská a nepokrytě erotická romance vypráví vysoce stylizovaným jazykem plným mytologických alegorií a detailních popisů krajiny i architektonických památek o Piliphilově hledání milované dívky jménem Polia.

Snové putování vede Poliphila rozeklanými skalami i nehostinným lesem, nutí ho prchat před strašlivým drakem, skýtá setkání s rozvernými nymfami i jejich důstojnou královou Eleuterylidou. Poliphilo prochází nádhernými zahradami, rozhoduje o svém štěstí před osudovými branami a je svědkem božských triumfálních průvodů. Setká se s krásnou nymfou, v níž po čase rozpozná svou milovanou Polii. V tajemném obřadu jsou si navzájem zasvěceni, načež je Kupidova loď doveze na Venušin Kythérský ostrov a tam dojde k naplnění jejich lásky.

Snový děj je nekonečným jevištěm pro zevrubné popisy míst a budov. Díky tomu představuje kniha nedocenitelný zdroj informací o renesančním stavitelství a dalších uměleckých oborech. Bývá také tradičně vykládána v kontextu dobových alchymistických traktátů jako alegorie uskutečnění Velkého Díla.Když jsme sem dorazili, první vrátná na mě pohlédla s nemalým překvapením, avšak jakmile jsem ji zdvořile a s náležitou úctou pozdravil, pozvala mě přátelsky a pohostinně dál. Podobně tomu bylo se strážkyněmi dalších dvou opon. Nyní jsem mohl vidět vysoké sloupoví, které se táhlo po celé délce paláce. Jeho zlatá klenba byla ozdobená zeleným listovím posetým květy, propleteným kapradinami a létajícími ptáky, vyhlížejícím jako vzácný gobelín, avšak byla to mozaika. Podlaha byla stejně čistá jako na vnějším nádvoří a stěny byly obložené drahými kameny umně uspořádanými do obloučkových vzorů.

U poslední opony mi paní Mnemosyna laskavě pravila, abych se ničeho neobával, ale oddal se v naprosté poslušnosti královskému úsudku a prospěšné radě královny a abych vytrvale plnil její vůli, neboť tehdy bezpochyby vše dobře dopadne. Když mi dovolila vstoupit, mé zraky byly omráčeny pohledem na věci spíše božské než lidské. Byl zde úžasný, prostorný, dokonale čtvercový dvůr, okázale uspořádaný, připojený k protější straně paláce. Spatřil jsem úpravné a vzácné dláždění, obklopené mozaikou, jež bylo vytvořeno z šedesáti čtyř čtverců, z nichž každý byl tři kroky široký. Vypadalo jako šachovnice, přičemž dlaždice byly z jaspisu, jenž byl střídavě korálově zbarvený a jasně zelený se skvrnkami barvy krve; přiléhaly k sobě tak těsně, že nebyly patrné spoje. Dláždění lemoval skvostný, na krok široký vlys, jemně vyrobený z kamenné mozaiky sestavené z malých tvarů jako krásný obraz z drahokamů. Byly přesně zbroušené, složené bez viditelných spojů a potom vyleštěné jako zrcadlo; pomocí pravítka a příložníku byla plocha tak dokonale zarovnaná, že pokud by na ni byl postaven předmět kulovitého tvary, nikdy by nedosáhl klidu. Za tímto okrajem bylo úžasné, tři kroky široké dílo: skvěle propletený vzor z jaspisů, chrysoprasů, chalcedonů, achátů a dalších vynikajících druhů drahých kamenů. Proti stěnám této prostory jsem spatřil množství pohodlných sedadel z červeného a žlutého santalového dřeva, pečlivě vyrobených a čalouněných zeleným sametem, vyplněných na způsob mírně vypouklých podušek vlnou nebo jiným měkkým materiálem, na jakém se co nejpohodlněji sedí. Hedvábný samet byl připevněn k otvorům v lavicích pomocí zlatých hřebů s kulatými hlavičkami, jež procházely dlouhými stříbrnými proužky či plochými šňůrami...

(str. 125)