Chamberlain David: Fascinující mysl novorozeného dítěte

Viděli jsme, že novorozenci rychle napodobují mimické projevy, jako jsou vyplazování jazyka, výrazné otevírání úst nebo špulení rtů. Aby byli této imitace schopni, musejí zřetelně vidět ústa, jazyk, rty, žádný nácvik ale zapotřebí není. Zdá se, že když čerstvě narozené děti napodobují výrazy smutku, štěstí či překvapení dospělých, nevystačí si přitom s pouhým pozorováním a kopírováním. Jejich schopnost tohle provést bez zaváhání naznačuje, že novorozenci tyto lidské výrazy už "znají" a jsou připraveni na okamžitý dialog s námi. Uvědomte si, že tento imitační dialog není dialogem slov, ale pohledů.

Pohled na vás může být pro novorozence zdrojem radosti i trápení. Vzpomeňte si, jak byla týdenní miminka rozrušená, když si jejich matky na jedno krmení oblékly masku a zůstaly potichu. V pokusu s o něco staršími dětmi bylo matkám zadáno, aby zůstaly tři minuty potichu a nijak neměnily výraz obličeje. Během patnácti vteřin bylo dětem jasné, že je něco špatně, a reagovala zkoumavými pohledy, hlasovými projevy a natahováním ručiček. V závislosti na věku používaly různé projevy pro přivolání pozornosti. Když neměla úspěch, úplně se stáhla.

Horší dopady bylo možné pozorovat, když byly matky vyzvány, aby se tvářily "sklíčeně". Miminka plakala, odvracela pohled a ještě po mnoha dnech se vůči svým matkám chovala obezřetně. Psychologové, kteří vedli tento výzkum, byli z výsledků tak zděšení, že pokus ukončili...