Hurdová Veronika: Agnes a Zakázaná hora (tištěná kniha)

Možná by ses divila, ale chápu tě víc, než si myslíš, Agnes," navázal plynule v rozhovoru Ezra a dál zamyšleně sledoval plameny uhasínajícího ohně, jak hladově pátraly po dalším dřevě, kterého v ohništi pomalu ubývalo.

"Taky ti hrozilo, že se staneš Stínem?" zeptala se Agnes podezíravě.

"To ne. Ale stalo se mi, že jsem před lety ztratil sám sebe."

"Jak to myslíš?"

"Inu, ty si možná představuješ, že jsem byl vždycky starý tak jako jsem teď."

Agnes mlčela, protože vlastně doopravdy nikdy nepřemýšlela o tom, že Ezra musel být kdysi také dítětem.

"Když jsem byl mladý a po letech učení se různým nemocem těla a duše jsem se měl stát šamanem, zažíval jsem těžké chvíle." Ezra se zhluboka nadechnul a vydechnul nosem, čímž v Agnes vzbudil zvědavost. "Tenkrát jsem přemýšlel, jestli dát své dary k užívání celé vesnici nebude pro mě znamenat moc velkou oběť. Už tehdy za mnou každý den chodilo několik lidí z kmene, abych jim pomohl od jejich neduhů. Jak jistě víš, odmítnout použít svůj dar ve prospěch ostatních je takřka nemožné."

Agnes přikývla, protože jakožto dcera náčelnice pravidla kmene znala až moc dobře.

Ezra pokračoval ve vyprávění svého příběhu: "Jenže naprostá většina lidí chtěla, abych jim na čelo přiložil svou pravou ruku. Nechtěli se léčit sami, chtěli rychlé vyřešení svých potíží a pokud možno bez námahy. Pokaždé, když jsem někoho léčil, cítil jsem se pak strašně vyčerpaný. Jenže lidé jako by to neviděli. Naléhali na mne, prosili mne, žadonili o pomoc. Odvolávali se na můj slib, který jsem složil při Úplňkové slavnosti. A tak jsem se i přes veškerou únavu snažil dostát svému slibu, ačkoli jsem viděl, že mě to ničí. Byl jsem po letech léčení tak vyčerpaný, že jsem se rozhodl, že radši než být šamanem a celý zbytek života živořit, odejdu do pralesa a budu tam žít sám."

Ačkoli tohle Agnes netušila, nedala na sobě nic znát. Dál tiše pozorovala plameny a nechala Ezru mluvit...

(str. 76)