Brunton Paul: Poselství z Arunáčaly

Tato kniha je do značné míry výsledkem snahy doktora Bruntona poskytnout západnímu světu jistý pocit vědomí duše, kterého mohou dosáhnout ti, kteří jsou připraveni následovat tajnou stezku popsanou v autorově stejnojmenném díle.

První polovina tohoto svazku je kritická a vypovídající o podvodech a lžích západní civilizace. Druhá polovina je konstruktivní v nejlepším a nejdůležitějším duchovním smyslu. Říká nám, jak kontaktovat Nadjá nebo Božskou bytost, která žije v každém z nás, a dává nám klíč k světu duchovní reality...... Moudrá osamocenost takto podporuje růst duše, drží ji prostou bezvýznamných myšlenek a přivádí k zralosti na vysokou kvalitu duševní nezávislosti. Kráčejte svou cestou osamocení a půjdete po cestě, která vskutku někam vede. Samota není opuštěnost, nuda nebo smutek. Být osamělý mimo jiné znamená být mezi těmi, kteří nevědí. Ale v samotě můžete své místo zalidnit, chcete-li tedy myšlenkami, zatímco vždy máte sama sebe, své Nadjá za společníka. "Nech mne o samotě," zvolal humr v Kingsleyových Vodních dětech, "chci přemýšlet!", naznačuje tímto, že jeho přirozeným instinktem je vyhledávat samotu, když je pociťována potřeba meditace. Sir Thomas Palmer, onen talentovaný přítel Grammerův, když se připravoval položit svou hlavu na katův špalek pravil: "Naučil jsem se více v onom tmavém koutku v Toweru, než za svého cestování po Evropě". A kdesi v bibli stojí věta: "A vyšel na horu, aby se modlil o samotě, sám".

Na východě jsou mudrcové, kteří nacházejí ve svých vlastních myslích lepší přátelství, než ve společnosti. Děláme si posměch z lidí, kteří prchají z přeplněných měst a dávají přednost uspokojení na osamělých místech. Mluvíme hloupě o jejich zbabělosti. Ale přijímat družné pohodlí davu může být snadnější než odejít do ústraní a postavit se tváří v tvář svému vlastnímu Já. Kdo ví, že tato samota, která povrchní lidi může snadno přivést k šílenství, může jiným navrátit skutečné duševní zdraví? Jsme zděšeni při pouhé zmínce o odchodu od společnosti a žití, jako by bezpečnost byla pouze v množství. Mudrc, který sedí v božské harmonii s nejlepšími myšlenkami a nejvznešenějšími ideály, třeba by žil v hlubokém lese, není opuštěn. Právě tak bychom mohli nazvat slunce opuštěným. Tam může s prospěchem zapomenout na svět věda, že se nyní může upamatovat na sebe sama, na své pravé já, své Nadjá. Bacon nebyl nepřiměřeně příkrý, když v oné své jízlivé větě na obžalobu společnosti pravil: "Dav není společníkem, tváře jsou pouze galerií obrazů a hovor pouze cinkání činelů, kde není lásky".

Vaše Já je svaté, buďte mu věrní!

Sestrou samoty je volná chvíle a její sestřenicí je příroda. Ti kdo obývají rušná města, učinili by dobře, kdyby občas onomu ruchu unikli a šli do tichého lesa nebo k tichému potůčku, a to nejen k vůli zdravému vzduchu, ale také tam, kde mohou hledat krásu, světlo a pravdu - nejsou-li pro tyto věci mrtvi. Tam mohou naleznout dostatek prostoru pro svobodný pohyb a zanechat vše stranou...

(str. 93)