Bourgeault Cynthia: Modlitba usebrání - Cesta k vnitřnímu probuzení

Vraťme se nyní ke třetí kategorii, kterou jsem v minulé kapitole přeskočila, protože představuje největší oříšek pro ty, kdo k vnitřní modlitbě přistupují z tradičních křesťanských katafatických východisek. Tuto třetí kategorii modlitby usebrání zná jako "vhledy a osvícení", k nimž já přidávám třetí pokušení: "přímluvy".

Už jsem zde hovořila o vedoucí skupiny v Maine, jež každé sezení uzavírala otázkou: "Jaké poselství ti Bůh dal během tvé modlitby?"

V židovsko-křesťanské tradici máme hluboký a vytrvalý sklon vnímat ticho jako pozadí pro slyšení poselství. Právě to nám běžně evokuje slovní spojení "naslouchání Bohu". Myslíme na Abrahama nebo Mojžíše a dlouhou řadu starozákonních proroků, kteří odcházeli na pustá a kamenitá místa, aby obdrželi slovo o tom, co mají dělat dál. Toto katafatické naprogramování je velmi těžké z našich srdcí a očekávání odstranit.

A tak budete sedět a hroužit se do modlitby usebrání, a najednou se ze zářivé otevřenosti začne vynořovat nějaký tvar. Může to být vhled, psychologický nebo duchovní. Třeba vám v mysli vytane klíčová věta, kterou potřebujete do kázání, na němž pracujete. Nebo najednou porozumíte něčemu ze své psychologické minulosti, něčemu, čemu jste se vždy vyhýbali: uvědomíte si, kde se vzal váš strach z výšek nebo proč vás tak rozzlobí pocit, že vás nedoceňují. Nebo se zčistajasna dostaví dlouho očekávané poznání, zda máte přijmout novou pracovní příležitost...

(str. 60)