Bo-Yin-Ra: Kniha o živém Bohu

Ti, kteří o posledních věcech opravdu věděli, dosud vždy s úsměvem pohrdali "světcem" v jeho marnivosti a falešné pokoře, ale dovedou také rozlišovat přectnostné ješity od skutečných velkých Oduševnělých, kteří také někdy byli prohlášeni za "svaté"...

Chtějí nalézt hrdé lidi, kteří dovedou žit se vztyčenou hlavou - nikoli nuzné žebráky před branami boží vznešenosti - ne nějaké ubohé kajícné dušičky!

Chtějí nalézt lidi, kteří dovedou ze života vytvořit umělecké dílo - a ne takové, kteří se prohýbají pod životem jako soumar pod svým břemenem - -

Koho může vina a hřích vyšinout z jeho dráhy, není hoden dobýt cenu vítěze!

Kdo chce vybojovat velké vítězství, nesmí se trápit a starat, jestliže prach všedního dne přitom pošpiní jeho oděv...

Kdo se neustále snaží čistit skvrny ze svého pláště, velmi brzo ztratí z očí svůj nejvyšší cíl...

Jistě nikomu neradím, aby se válel ve špíně, ale každý, kdo chce dospět k cíli, si nesmí všímat prachu všedního dne a nepatrných skvrn, jimiž na své pouti svůj oděv nutně znečistí.

Tvá noha bude stále trčet na témž místě a nikdy nebudě důvěřovat svému kroku, dáš-li se na své cestě vyvést z míry chybami, kterým se nikdy nemůžeš zcela vyhnout.

"Světec" se však podobá člověku, který si sám přeřezal šlachy a nyní leží zchromlý na cestě, přitom však s otevřenýma očima sní: - že lítá -

Kéž by ses mi raději brodil a ž po ramena ve vině a hříchu, než abych tě někdy shledal v nebezpečí stát se takovým "světcem"! - -

Ztratíš všechnu svou nejlepší sílu, chceš-li si počínat jako "světec", a především se snažit, abys byl "bez chyb" -

Nemůžeš svých sil náležitě používat, jestliže se jen neustále staráš vyvarovat se každé chyby - vždyť ať jsi kdekoli opravdově činný, zároveň, aniž chceš, nutně upadneš také do viny a hříchu.

Ale tak jako určitě neumenší mramorový prach v sochařově dílně hodnotu jeho díla, tak neutrpí na hodnotě ani tvé "Já", které se snažíš tvárnit z "hrubého kamene", "prachem" a "sutí", které zůstanou ležet kolem, až je konečně vytesán tvůj ryzí tvar.

Zapomeň na "prach" a "suť" dílny a mysli neustále jen na "dílo", které máš vytvořit ze svého života k povznášejí kráse a věčnému trvání! - -

A jestliže jsi padl hluboko, kam až jsi jistě padnout nechtěl, rychle vstaň a zapomeň, že jsi kdy podlehl pádu!...

(str. 50)

Ještě hledáš jakéhosi "boha" v bezmezných dálkách.

Ale pohleď, já ti pravím:

Pokud se tvůj Bůh v tobě "nezrodí", a ty v něm, nikde jej nenalezneš!

Dokud se ti tvůj Bůh "nezrodil", nadarmo budeš rozechvívat všechny nekonečné prostory svým nejhlubším voláním po Bohu...

Bylo ti řečeno, že pozemský člověk je zakletý "Bůh" a že jen musí dospět k poznání sama sebe, aby pro celou věčnost sebe našel jako "Boha".

Kdo takto k tobě mluvili, byli věru Boha vzdáni víc, než věděli!

Ty nejsi Bůh, ale na této Zemi se tvůj Bůh může vytvořit jedině v tobě, a pak jsi se svým Bohem spojen tak, jako jsou v písni spojeny slovo a smysl!

Pak již nic tě nikdy nebude moci odloučit od tvého Boha!

Proto nehledej již "boha" v nekonečných dálkách, ani v nedostupném světě, vysoko nad všemi hvězdami!

Pokud ještě Boha hledáš, dotud se ti ještě tvůj Bůh "nevytvořil"!

Jakmile se ti jednou "zrodil", nemůžeš Jej již hledat.

Ničeho není méně zapotřebí, než "hledání Boha"!

Ale snaž se v sobě nalézt cestu, na které ti Bůh může přijít vstříc.

Hleď především v sobě vše připravit, aby se tvůj Bůh mohl s tebou sjednotit!

(str. 45)