Blažejová Lenka: Mému miminku - Průvodce po ztrátě miminka

Rituál rozloučení

"Mrtvých už není tu; napsali znamení do stromů, do květů, že žijí" (Jiří Wolker)

"Jediné, co mi po miminku (odešlo v 11 tt.) zbylo, je lékařská zpráva, že bylo velké 3,5 cm. Pouštím si hudbu, pláču a hnětu figurku miminka z včelího vosku. Dávám ji do hnízdečka z ovčí vlny. Dceři se figurka moc líbí a dává jí dárečky - žaludy a nalepovací náušnici ve tvaru motýlka. Miminku dáváme jméno Nikola. Je zářivý den, napadl čerstvý sníh. Jdeme k řece a na lodičku z kůry, kterou můj muž vyrobil v létě, pokládáme miminko v pelíšku. Na lodičce je i svíčka. Pouštíme ji po řece spolu s bílými květy. Pluje do oceánu. Svíčka zhasne, ale najednou se rozhoří ještě jednou. Je nám najednou lehko u srdce. L."

Podpora a doporučení:

• V budoucnu je dobré si památku miminka (o výročích, Vánocích, apod.) nějakým způsobem připomínat. Udělat mu doma nějaké místo, skříňku či krabičku vzpomínek. Nebo můžeš např. zapálit svíčku nebo prskavku, jít do přírody, zazpívat mu...
• Rituály v dnešní době chybí. Možná je to výzva k vytvoření nových, které naplní potřebu smysluplného láskyplného rozloučení a uznání existence Tvého děťátka.
• Pohřební obřad je předělem mezi intenzivní fází truchlení a další fází, která může časem vyústit v přijetí nepřijatelné skutečnosti, jakou ztráta miminka především je.

(str. 14)