Blanton Brad: Radikální upřímnost

Být nešťastný je normální - žije tak většina lidí. Je normální zjistit, že život není takový, jaký jsme očekávali. Je normální cítit zklamání, ale vystačit si a snažit se, jak jen to jde. Jedna věc však normální není - upřímnost. Normální lidé se zabývají hlavně tím, aby vypadali dobře navenek. Starají se především o to, aby říkali ty správné věci ve správnou chvíli a vypadali tak před ostatními co nejlépe. Pokoušejí se dostát tomu, co od nich podle jejich mínění chtějí slyšet ti, s nimiž mluví.

Naproti tomu upřímný člověk se soustředí na to, aby říkal věci tak, jak jsou. Návrat k upřímnosti lidi zachraňuje před normalitou jejich života. Duševní zdraví se vrací k základní, jedinečné a domovské skutečnosti, schází na zem z oblaků toho, co je navenek pěkné.

To, co se ve společnosti považuje za duševní zdraví, je jistá forma šílenství, na které se všichni shodli a která se pokouší přimět život, aby šlapal jako hodinky na základě ideálů a hodnot vnucených naší mysli i myslím dalších lidí. Normální je být šílený. Být duševně zdravý znamená být abnormální. Abnormální, duševně zdraví a upřímní lidé si v životě dělají méně starostí a jsou svobodnější něž ti normální. Zároveň ale znají v životě méně jistoty. Chvíli trvá, než si člověk na tento pocit nejistoty zvykne. Z počátku je to pro něj zátěž, z níž se pak stává příležitost - možnost zvolit si způsob života, zvolit si s určitým záměrem. Poté se stává příležitostí k tvoření...

(str. 88)