Bílý Jan: Živoucí kruh - návrat do cyklického času

Celý život jsem se stále a stále setkával s tím, že informace si vždy naleznou ty, kteří jsou pro ně již zralí. Bude úžasné, když k mé pravdě, k mým prožitkům, vjemům a vhledům připojíte ty vaše, osobní, jedinečné a zrovna tak pravdivé. Jedině tak se tato knížka může stát smysluplným střípkem veliké mozaiky skládající ohromující, nekonečně rozmanitý a nepojmutelný, ale stále více chápaný a milovaný svět...

Dva druhy moderních kmenů

Kmenová příslušnost hraje v archaických společnostech důležitou úlohu. Klan, kmen, případně národ a jeho zachování stojí nad zájmem rodiny, která ustupuje u některých raných forem společnosti zcela do pozadí. O to více byl dříve zájem národa či kmene povýšen nad zájmem jednotlivce. V naší civilizaci ztrácí otázka kmenové příslušnosti na významu. V dnešním západním, nesmírně individualisticky orientovaném světě je už málokdo připraven položit za vlast život, obětovat se ve jménu celku. To ovšem neznamená, že by kmenová duše ztrácela na významu. Na místo kmene nebo klanu se dostaly jiné skupiny, které přebírají úlohu větších celků, než jsou rodiny. Tyto celky se dají rozlišovat na dvě hlavní skupiny - na ty, do kterých se rodíme, a na ty, které si volíme. Do první skupiny patří například náboženská příslušnost, kterou získává většina na světě žijících lidí stále ještě tím, že se narodí do patřičné tradice. Ale i pocit příslušnosti k bezzemkům, k proletariátu, k úředníkům, k farmářům, k horní bohaté třídě či k těm, kteří vládnou, se často dědí. Přesto i v případě narození se do podobných skupin - kmenových duší - je leckdy i ve velmi krátkém čase možné z této skupiny vystoupit nebo být vyloučen...

(str. 78)

Koncept čtyř duší je výsledek spojení právě učení přírodních národů, obohacený o poznatky z konstelací a rituální práce. Původně vyvinul tento koncept holandský šaman Daan van Kampenhout, ale mnohé v něm je také postaveno na práci Berta Hellingera. Přibližně před patnácti lety jsem se s Daanem setkal a stal se jeho jakýmsi nepravidelným žákem, navštěvoval jeho semináře, zval ho do Prahy a začal s tímto konceptem sám pracovat a dál ho vyvíjet.

Duši si většina z nás představuje jako něco, co o nás ví více než my sami, co nás vede životem a zasahuje do našeho osudu a co, jak možná doufáme, přežije naše fyzická těla. Duše je také jakýsi zprostředkovatel mezi duchem a naší individuální, fyzickou existencí. Tím má duše kontakt s něčím větším, s "velkou duší" všeho. Když se na tuto stručnou definici podíváme, nalézáme překvapivé shody s tím, co zakladatel konstelační metody Bert Hellinger nazývá "svědomím systému". To je podle něj jakási nehmotná instance, která se stará o zachování integrity a funkcionality každé ucelené a ohraničené skupiny lidí (v konstelacích mluvíme o systému) - například rodiny. V konstelacích se setkáváme s působením této duše celku, a to nejen rodinného, ale i jiných systémů - firmy, organizace, státu.

Již Hellinger stavěl do konstelací také onu velkou duši, což bylo podle jeho slov to, odkud jsme všichni přišli a kam se smrtí našeho fyzického těla všichni navracíme. V jistém smyslu jsou velká duše a duch (ve smyslu toho, co matérii dodává vědomí, co ji oduševňuje) synonyma...

(str. 73)