Bílý Jan: Další osudy Popelky po svatbě

Bližší informace

Za šest let, co stavím konstelace pohádek, jsem už viděl na půl tuctu "Popelek". Ve většině z nich se ukazuje podivná dynamika, o které se původní pohádka nezmiňuje. Ačkoliv v pohádce vystupuje otec Popelky jako laskavý muž, který Popelce přináší tři oříšky, a tak jí splní její přání cesty na zámek, mnohé konstelace naznačily, že má podíl na smrti své ženy, Popelčiny mámy. Pamatuji si konstelaci, kdy zástupkyně za Matku za hrobového ticha a zcela bez obalu pravila: "On mě otrávil." Jenomže, jak ještě uvidíme u Šípkové Růženky, to, co se nesmí vědět, o čem se nesmí mluvit, se v každém systému dostává na venek sice nezadržitelně, ale po částech a pokroucené. O to více je to devastující pro celý systém.

Stane-li se v rodině něco hrozného, je oběť (v našem případě je to Matka) téměř vždy spojena s někým, kdo převezme její roli, a tak se postará, aby se na čin nezapomnělo. Samo slovo "oběť" má dva významy - jednak označuje subjekt nějakého bezpráví, násilí nebo újmy (v tomto případě je v těsném spojení s "pachatelem"), jednak označuje "náboženský úkon, spočívající v zřeknutí se cenných předmětů, zvířat nebo i lidí ve prospěch bohů, duchů či jiných nadpřirozených bytostí". Tak jako Kristus, který v křesťanské tradici zemřel na kříži, aby vykoupil lidstvo, snažíme se i my vykoupit naše předky, především rodiče, z jejich viny. Děláme to v souladu se zákonem systému, který praví, že cokoliv se v systému stane, musí být systémem uznáno, přijato a vyrovnáno. Pokud to neudělají ti, kdo čin či újmu provedli, pokud neuznají svoji vinu a nepřijmou trest, odčiní to jejich děti, vnuci či pravnuci. Jenomže jejich snaha očistit systém většinou nevede k trvalému smíru, ale k trvajícímu utrpení - právě z důvodů, že to dělají nevědomky...

(str. 10)

Zboží zařazeno v kategoriích