Berne Eric: Sex v lidském milování

Ve skutečnosti se většina lidských vztahů (alespoň 51 %) zakládá na švindlu a úskocích. Některé jsou vtipné a zábavné, jiné zlé. Jen pár šťastnějších vztahů je dokonale rovných a poctivých - třeba ty mezi matkami a novorozenci, nebo mezi opravdovými přáteli či milenci. Než se na mě začnete mračit, že skutečnost cynicky zkresluji, uvedu pár příkladů, jak se o nejrůznější transakční úskoky stará prostřednictvím evoluce samotná matka příroda. Občas to z lidského pohledu působí natolik cynicky, že si člověk říká, zda se tomu kanadskému žertíku od srdce zasmát, nebo se rozplakat nad takovým neštěstím. Celé to má ale jasný cíl - přežití daného druhu. A stejný účel mají do značné míry i psychologické hry, jinak by jejich aktéři záhy vyhynuli. Jejich hodnotu pro přežití druhu (ať už lidského nebo zvířecího) nijak nesnižuje, že se jedná o triky a podfuky. A stejně tak nemá příliš smysl shlížet na ně pohoršeně, postoj typu "jsem seriózní a takové věci mi vadí, takže jsem počestnější než vy" z nikoho lepšího člověka neudělá.

Nejjednodušším příkladem biologického podfuku je obyčejná slepice ze dvora. Když se na její příběh díváme sentimentálním okem, vypadá zhruba následovně. Slepice snese vajíčka a pak na nich oddaně a cílevědomě sedí. Čas od času je se zručností zkušené porodní báby obrátí, aby výživné teplo jejího těla proniklo celým vápenitým lůnem, kde rostou zárodky jejích potomků. Nakonec se z vajíček díky její věrnosti a péči vyklubou zdravá kuřata. Tímto způsobem předvádí slepice lidskému pokolení dokonalý příklad inteligentního a rozhodného mateřství.

A co se děje ve skutečnosti? Slepice snese várku vajíček a pak se jí v důsledku činnosti některých žláz začne přehřívat břicho. Nyní jí to ani trochu příjemné a tak se rozhlíží po příhodném objektu, o který by se zchladila. Vajíčka se na pohled jeví studená, tak si na ně sedne. Jenže skořápky se za chvíli zahřejí, takže slepice vejce otočí, aby se mohla znovu ochladit o jejich druhou stranu. Když to udělá několikrát po sobě, vajíčka puknou a milá slepice překvapeně sleduje novorozená kuřata. K sezení na vejcích ji tedy příroda donutila podvodem, výsledek je ale stejný, jako by tak slepice činila vědomě. U lidí to funguje podobně - hráčům sexuálních her se rodí děti stejně jako těm, kteří rodičovství plánují. Kdo si myslí, že slepice ví, proč sedí na vejcích, podléhá uklidňující iluzi. A stejná iluze praví, že lidé řízení svými scénáři vědí, proč se chovají právě tak, jak se chovají. V jednom případě scénář vytvořily (a související zklamání tedy způsobily) geny, ve druhém pak požadavky našich vnitřních rodičů...

(str. 150)