Němcová Renata: Život pod klenbou

Renata Němcová, Jaroslav Dušek

Příběh ženy, která už patnáct let žije v hliněné rotundě mimo běžná pravidla. Rozhovor o přírodě, lidských maskách, snech, strachu i smrti, překvapivě klidný a pravdivý.

Patnáct let života v hliněném kruhovém domě na okraji lesa a lidského světa. Rozhovor o tichu, samotě, snech a citlivosti k životu ve všech jeho podobách.

O tom, co se stane, když člověk zpomalí, zjednoduší a začne naslouchat místu, přírodě i sobě.

Ukázka:

Domek postavený z místní hlíny a hlavně písku stojí na kraji Jindřichovic pod Smrkem a má za sebou prvních patnáct let své existence - dost na to, aby se o něm a o soužití s ním mohlo poměrně zasvěceně mluvit. Tou nejpovolanější osobou je Renata Němcová - žena, která se domku ujala, pozorovala ho a dotvářela, většinou o samotě, a každodenně s ním komunikovala, hladila a zkrášlovala jeho stěny a pečlivě a soustředěně sledovala jeho vrůstání do krajiny.

Jak se to vlastně přihodilo, Renato, že jsi zakotvila právě tady a zvolila sis téměř poustevnický život s minimem věcí a kontaktů? Co bylo tím impulsem?

Když mi bylo třicet, začaly ve mně - hlavně ve snech, ale také v mých vnitřních pocitech - rezonovat výzvy, abych na cestě života udělala nějaký posun. Bylo t zvláštní, protože v té době jsem byla spokojená v práci a vůbec jsem si neuměla představit, že bych mohla odejít z města, kde jsem žila celý život. Svůj vnitřní neklid jsem neuměla rozklíčovat, ale rozuměla jsem hlasu, který mi říkal, že bych měla udělat něco jinak ...

(str. 46)