Zelenková Helena: Pramen Vody Živé

Naučte se meditovat. Zkuste od modlitby přejít k meditaci. Pak pochopíte, že nejde jen o vaše osobní osvícení, ale vy, skrze pochopení Nekonečna budete ku prospěchu celému lidstvu. Meditace tak přejde ve vědění, vědění přejde v transformaci, čili přeměnu vašeho vědomí, což vám samo umožní vědomý styk s Bohem. V našich podmínkách dosáhnete stavu Kristovství, což je nejvyšší stav lidství tady na Zemi.

Nebudete pochopeni davy lidí. Kříž opuštěnosti a nepochopení musíte vzít na svá bedra. Dary pro vás však budou přicházet ve formě nehmatatelné a příliš neviditelné. Dosáhnete stavu nejvyššího Klidu, Míru, bezpodmínečného Štěstí, Radosti a Lásky.

Konečně budete vědět, proč jste se vůbec narodili.

Vy náležíte tomu, co neumírá, nikoli jen času, jak si myslíte. Jste věční a nejste pouze mizejícím tělem. Vaše duše nemůže být nikdy usmrcena, ta je věčná. Čeká, zahalena ve vašem Srdci, na vaše odhalení...

(z předmluvy autorky)

Ukázka:

O bolesti

Na začátku bych ráda zmínila, že člověk má tři základní složky - tělo, duši a Ducha a chová se tak, jakoby měl jen tu jednu, tudíž fyzické tělo. Dá se říci, že každá bolest je zoufalé volání duše o pozornost. Jako lidé jste na svou duši zapomněli a chováte se tak jakoby neexistovala. To nemluvím o Duchu, pro něhož je vaše duše obalem. K tomu už se se svou úrovní vědomí propracuje pouze nepatrná část z celé společnosti.

Kde začít? Tak tedy - lidé jsou tvorové stádovití Nejsou schopni vlastního názoru, proto snadno podléhají názoru většinové společnosti. Tam se vyskytuje pokyn, že dnes už není třeba se trápit bolestí, protože léky proti bolesti jsou běžně k dostání na každém rohu, tak proč se trápit? Jenom, že bolest člověka zušlechťuje. Právě skrze projití bolestí je možné přímo dosáhnout osvícení. Pokud se člověk soustavně vyhýbá bolesti a trápení, žije jenom povrchním způsobem Života a k tomu proč je tady se vůbec nikdy nedostane. Je třeba přijmout plnou zodpovědnost za svůj Život a sem patří přijetí bolesti a utrpení, neboť obojí si působíte sami sobě svou nevědomostí. Člověk, který neumí přijmout bolest, neumí přijmout základní princip lidské existence, protože bolest patří k plnosti a celosti Života. Současný člověk však tento základní princip vyměnil za předstírané štěstí a pohodu, které je výsledkem jeho duševní prázdnoty.

Těžko říci, zda je horší psychická nebo fyzická bolest. Po mých zkušenostech fyzická bolest následuje až poté, kdy dlouhodobě není věnována pozornost psychické bolesti. Právě ona psychická bolest je voláním duše po pozornosti. Dlouhodobě neřešená psychická bolest bývá spouštěčem sebevražedného chování a nemoci. Prožití bolesti a utrpení z vás teprve dělá lidi. Konečné stadium lidského vývoje je stadium bezpodmínečné Radosti...

(str. 139)