Walsh Roger: Svět šamanismu -Nový pohled na starodávnou tradici

Výklad zážitku smrti a znovuzrození

Smrt je zrcadlo, v němž se odráží smysl života. (Sogyal Rinpočhe)

Proces smrti a znovuzrození se v historii objevoval nesčetněkrát, ale jeho výklad se výrazně liší. Kontemplativci v něm vidí duchovní smrt a vzkříšení. Současní výzkumníci vlivu psychedelik ho vnímají jako rozbití a znovusestavení obrazu, který má člověk o sobě samém Šamani jej ovšem odjakživa brali jako doslovný proces rozkladu a obnovy svých fyzických těl. Šamani si to, že vidí své tělo, jak je rozebíráno na součástky, vykládají doslovně. A tento doslovný výklad mentálních obrazů je téma, které se v šamanismu velmi často opakuje.

Jak si tedy máme vysvětlit tuto stále se opakující zkušenost nejprve s bolestivou smrtí a rozkladem těla následované jeho obnovením a znovuzrozením? Je jasné, že se jedná o důležitou zkušenost, které se mnozí během historie snažili dosáhnout a jiným zůstala skryta. Zdá se, že představuje hluboký a archetypální proces naší psýchy, který má veliký léčebný potenciál. Následující hypotéza se snaží pochopit tento proces z pohledu současné psychologie.

Zážitek smrti a znovuzrození je pravděpodobně proces proměny, který se s největší pravděpodobností objevuje v dobách velkého emočního vypětí. Toto vypětí aktivizuje psychologické tlaky a konflikty na úroveň, která je nezvládnutelná se starým naprogramováním a nelze ji pojmout pomocí staré identity a světonázoru. Výsledkem je krize, k jejímuž řešení už nedokážou přispět dříve vytvořené vzorce a nelze dospět k duševní rovnováze. Původní podmiňování, psychodynamické síly, víra a totožnost jsou zahlceny a organizace lidské psýchy se dočasně hroutí. Klíčovým následkem tohoto zhroucení, říká Grof, je, že "v tomto procesu dojde ke zničení starého, omezujícího pojetí sebe samého a s ním souvisejícího omezeného vnímání existence a univerza"...

(str. 95)