Verny Thomas R.: Tajný život nenarozeného dítěte

... Pokud začne více těhotných žen se svými ještě nenarozenými dětmi komunikovat, bude to znamenat monumentální začátek. Jen si představte, jak byste se cítili, kdybyste po dobu šesti, sedmi či osmi měsíců zůstali sami v místnosti bez jakýchkoliv emocionálních a intelektuálních podnětů. Přibližně takto působí na nenarozené dítě ignorování ze strany rodičů. Jistě, jeho emocionální a intelektuální potřeby jsou daleko primitivnější než ty naše. Jenomže nějaké přeci má. Potřebuje se cítit milováno a přijato stejně naléhavě, jako to potřebujeme my, a možná ještě naléhavěji. Potřebuje, aby se na ně mluvilo a myslelo, jinak začne chřadnout jeho duch a často i tělo.

Výzkumy na těhotných schizofreničkách a psychotických ženách výmluvně potvrzují ničivé následky emocionálního zanedbávání dítěte v děloze. V těchto případech si ženy prostě neumějí pomoci. Vliv jejich duševní choroby smysluplnou komunikaci s dítětem znemožňuje. Ticho nebo chaos pak v dětech zanechají hluboké šrámy. Po porodu trpí daleko častěji fyzickými a emocionálními problémy než děti žen duševně zdravých.

V následujících kapitolách budeme zkoumat, jak může dojít ke komunikaci s ještě nenarozeným dítětem. Zatím zde chci pouze říci, že k ní dochází, že se to děje - a my k ní můžeme přispět. Do jisté míry můžeme dokonce měřit její kvalitu a přímost. Zkrátka a dobře, osobnost nenarozeného dítěte je dána kvalitou komunikace s matkou a specifickými rysy této komunikace. Byla-li komunikace hojná, bohatá a především podporující, existuje velká naděje, že dítě bude stabilní, zdravé a šťastné... 

(str. 28)