Tůmová Ingrid: Když se rozestoupí mraky

Osamělá mladá žena tráví tiché dny svého života v ústraní. Svět lidí ji zklamal, a tak se uzavřela, vytratila, až téměř zmizela. Zůstala by i neviditelná, avšak zasáhla ji oslepující vize budoucnosti, před kterou se již nelze schovávat. Vize, která ji poslala za Ním.

Setkání s templářským rytířem znamená střet dvou rozdílných světů. A přesto On, hluboce věřící muž spjatý s mocným křesťanským řádem, začne výrazně prosakovat do šedé reality ženy s duší kacíře.

Intimní vyprávění o ztrátě, bolesti, smíření a vztahu s Bohem vynáší na Světlo vlastní pravdu.

Ponořte se do příběhu starého osm set let, který trpělivě a ve skrytu čekal, aby osekal vše, co není pravé.

Ukázka:

XXXII

Ne všechny dary jsou dávány bez podmínek. Některé bývají těžce vykoupeny. Svolili bychom je přijmout, kdybychom znali následky toho, co takové rozhodnutí přinese? A je možné vůbec takový dar odmítnout?

Zajímá vůbec Boha, bohy či vesmír náš malý lidský názor? Znamená něco jeden člověk v soukolí obrovitého kolosu pracujícího bez ustání?

Existuje náhoda, nebo je vše řízeno osudem? Jsme ve vleku událostí, jejichž tok nemáme tu moc ovlivnit? Jsme pouze loutkami vyšších sil a naše svobodná vůle je jen krutou iluzí?

A jsou-li všechny naše kroky řízeny Bohem, jak bychom se potom mohli ocitnout ve špatný čas na špatném místě?

Co s námi Bůh doopravdy zamýšlí? Jsme vážně tak bezmocní, nebo máme možnost do svých osudů zasahovat?

Snad je svobodná vůle jedním z jeho darů. Darů, který se někteří ze své svobodné vůle rozhodli odmítnout.

XXXIII

Ten pohled hlubokých očí se jí zaryl až do morku kostí.

Elena.

Bleskově procitla, prudce rozevřela víčka a posadila se na posteli.

Ty jsi ženatý... Proboha, no samozřejmě... Žasla pod směsicí údivu a zmatení. Vyskočila  z postele a spěchala ke svému stolku, div ve tmě nezakopla o dřevěnou truhlu postavenou u zdi. Zapálila dvě svíce, aby ji více světla neoslnilo, a chopila se pera, které poklidně spočívalo na dřevěné desce. Přiblížila hrot k poznámkám, ale jako by jí něco bránilo začít. Byla přeplněná energií, avšak neschopná ji přenést na list před sebou...

(str. 77)