Sýkorová Marta: Velmi špatné pohádky - vyber si svůj konec

Předmluva:

Jestli jsou tyhle řádky první, které čtete, a přemýšlíte, pro koho a o čem tedy tato pohádková knížka může být, je čas na krátký dramaturgický úvod Ano, přesně ten dramaturgický úvod, který bývá před divadelními představeními. Právě totiž otevíráte knihu, která je v mnohém divadelně živá a jejímuž vzniku předcházel proces zkoušení na jevišti života. Knihu, která vás vtáhne mezi své postavy natolik, až se díky Velmi špatným pohádkám - a ještě špatnějším koncům - budete moct i vy stát hlavním aktérem. 

Nejdřív se ale obracím k těm z vás, kteří pořád nemají jasno v tom, zda číst dál. Přečtěte si Velmi špatné pohádky, pokud:

• vám přijde, že se vám v životě všechno sype
• máte občas nebo čím dál častěji chuť zařvat Dooooost!
• máte pocit, že se vás dobré konce netýkají, nebo že si je nezasloužíte
• žijete s radostí jen pro druhé
• máte chuť se zasmát
• potřebujete se zachumlat pod deku laskavosti
• potřebujete si připomenout, že dospělí potřebují pohádky stejně jako děti - možná o to víc, protože zapomínají, co vše v sobě skrývají
• nebojíte se přijmout pohádková poučení a chcete, ab i vaše pohádka měla šťastný konec

Pokud jste alespoň u jedné možnosti souhlasně přikývli, jste tu správně. Pokud na vás žádná z odpovědí nesedí, zůstaňte také: možná o to víc ji totiž potřebujete číst. Že byste knihu chtěli raději darovat? Ideální příležitostí je dát ji jako dárek tomu, kdo:

• potřebuje v životě změnu
• stojí na prahu dospělosti
• potřebuje najít důvěru v sebe sama
• stojí před životní změnou
• hledá se
• potřebuje pohlazení na duši
• potřebuje dodat naději, že všechno bude dobré
• před vámi stojí každé ráno v zrcadle

Ano, nejvíc vám přece jen doporučuju darovat tuhle knihu sobě. Využít šanci, kterou vám nabízí, a odvážně ji nechat vás vtáhnout do interaktivního čtení...

...

Musím jen čekat a snít, než se začne něco dít. Jít za svými sny je špatné.

Sny máme od toho, abychom je uskutečňovali, ne abychom o nich jen snili.

Co kdyby se ten "dobrý konec" vyvinul ještě jinak?

Princ se připojil k potulným hercům a po nějaké době se odhodlal pozvat krále na představení.

Král na princovo pozvání nic neřekl. Sebral podivné klíče visící nad jeho postelí, pokynul na Smijena a odešel do hladomorny. Princ jej s napětím následoval. Když vešli do sklepení, princ zůstal v němém úžasu. Všude byly obrazy a sochy, několik jich bylo rozpracovaných.

Král řekl: "Jdi za svým snem, já ten svůj doposud uchovával v tajnosti."

...

(str. 75)