Michie David: Dalajlamova kočka - Zákon kočičí přitažlivosti

... Geše Wangpo se otočil s nezvykle mírným výrazem. "Promiň, příteli. To by ses na to musel zeptat přímo jeho. Křesťanství je věcí křesťanů. Buddhismus je věcí buddhistů. A nejlepší je nevměšovat se do záležitostí druhých."

"Ale takhle to zní, jako kdyby byl Bůh nějaké monstrum!" protestoval Len. "Proč to jen říkal?"

"Možná," začal geše-la, který toho o všech tradicích věděl víc, než byl kdy ochotný připustit, "možná vám tak chtěl jenom pomoct, abyste v sobě našel vnitřní sílu. Třeba vám tím chtěl dodat odvahu."

"Co byste mi na to řekl vy? Na to, že jsem měl nehodu, kvůli které jsem teď na vozíku?" pokračoval očividně zoufalý muž dál v otázkách.

Došla jsem až k nim a geše Wangpo zaznamenal mou přítomnost. Nedával nijak najevo, jestli ho zoufalý muž nečekanou a tvrdošíjnou palbou mučivých existenciálních otázek ruší nebo rozčiluje. Naopak, hleděl Lenovi přímo do očí s bezbřehým vyrovnaným klidem.

"Nebudu předstírat, že vím, jaké to je být ochrnutý. Nemám vaši zkušenost," promluvil tiše. "Ale v něčem jsme všichni svobodní a tuto svobodu nám nic nemůže vzít - svobodu našeho postoje. Žádný člověk ani žádné okolnosti nám nemůžou vnutit jiný způsob myšlení."

Len se dlouze a upřeně díval na geše Wangpa, než nahlas pronesl: "To se mi líbí."

Žena přikyvovala: "Teď je to na tobě, Lene. Ty rozhoduješ o tom, co si myslíš."

"Vždycky je to na nás," reagoval geše. "Jenom to někdy potřebujeme připomenout."

"I když je člověk uvězněný v kolečkovém křesle?"

Geše Wangpo se na něj chvíli díval pátravým pohledem. Stejně se někdy na své hosty dívala Jeho Svatost, když jim chtěla něco zásadního říct, a zkoumala, jestli jsou na takovou informaci dostatečně zralí.

"Mnoho mých kolegů odchází do ústraní meditovat," řekl pak. "Minimální doba těchto meditačních pobytů jsou tři roky. Někteří mniši v meditacích pokračují a absolvují dva nebo tři pobyty za sebou. Znám pár takových, kteří meditovali v kuse dvanáct let. Na chviličku se vrátili zpátky do světa - a hned zas spěchali do ústraní," zasmál se. "Meditační komůrky bývají hodně maličké, někdy nejsou o moc větší než takové kolečkové křeslo. Jsou čtyři meditační sezení denně, každý blok trvá čtyři hodiny. Takže dohromady je to šestnáct hodin denně v naprosté nehybnosti."

Len s manželkou se tvářili ohromeně.

"Nikdo z těch mnichů se necítí nesvobodně. Nikdo je k tomu nenutí. Zajímavé je," geše-la na zdůraznění pozvedl ruku, "že když se zbavíme hrubých úrovní mentální aktivity, neklidu a otupělosti, když dokážeme pozorovat skutečnou povahu naší mysli, zjistíme, že neexistují žádná omezení, žádné hranice. Právě naopak. Přirozený stav mysli, oproštěný od konceptuality, je bezmezná zářivá blaženost."

Len ho pozorně sledoval...

(str. 153)

(str. 153)