Mello Anthony: Nepotřebuješ se změnit ... jsi jedinečný

Království radosti

Nalézt Království radosti je jedna z nejsnazších a zároveň nejtěžších věcí na světě. Snadné je to proto, že se rozprostírá všude kolem nás i v nás, takže stačí, když se mu otevřeme a přijmeme jej za své. Obtížnost tkví v tom, že pokud jej chceme vpustit do svého srdce, musíme se vzdát veškerého vlastnictví. Přestat se spoléhat na věci a lidi kolem, přijmout svou sílu a ničemu nedovolit, aby v nás probouzelo mihotavé pocity nadšení, vzrušení, jistoty či spokojenosti.

Lidé stále chodí světem jako náměsíční. Probuzení je nepříjemné. V peřinách je nám hezky útulno. Otravuje nás, když nás z nich něco tahá. Z toho důvodu se moudří guruové nikoho budit nepokoušejí.

Prvním krokem k probuzení je upřímné přiznání si, že se nám to nelíbí. Nechceme být šťastní. Doopravdy si totiž přejeme jen to, aby někdo opravil naše rozbité hračky.

"Vraťte mi mého milence." "Vraťte mi práci." "Vraťte mi peníze." "Vraťte mi mou reputaci, můj úspěch."

Společnost a kultura nám říkají, že štěstí je nějaká věc - třeba hladká pokožka či prázdninový resort. Štěstí ale věc není, přestože máme opravdu vytříbené způsoby, jak jej na věcech a lidech nechat záviset.

Doopravdy nechceme být šťastni. Jsme naprogramováni toužit po úplně jiných věcech. Abych byl přesnější: netoužíme po bezpodmínečném štěstí. "Budu šťastný, pokud dostanu tohle a tamto a ještě támhleto." Je to jako někomu říci, třeba i Bohu: "Ty jsi zdrojem veškerého mého štěstí. Pokud tě nezískám, šťastný prostě nebudu."

To je první věc, co musíme pochopit, pokud chceme procitnout - což je totéž jako říci: "Pokud si přejeme lásku, svobodu, radost, mír či spiritualitu."

Chcete si pomocí malého testu ověřit, že po skutečném štěstí netoužíte? Pomyslete na někoho, koho milujete - někoho blízkého, kdo je vám drahý - a ve svých myšlenkách mu řekněte: "Dal bych přednost svému štěstí před tebou." Pozorujte, co to s vámi udělá.

Cítili jste se sobečtí?

Naprogramovili naše myšlenky, abychom si pomysleli právě tohle: "Jak můžu být tak sobecký?"

Ale podívejme se na to, jak je to se sobectvím doopravdy. Představte si, že vám někdo řekne: "Jak můžeš být takový sobec, že by sis raději vybral svoje štěstí než mě?" Neměli byste chuť odpovědět: "Promiň, ale jak můžeš být ty takový sobec, že chceš, abych ti dal přednost před svým štěstím?!"

(str. 51)