Lévi Eliphas: Brány budoucnosti

Koncem roku 1870 v Paříži obležené pruskými vojsky, po pádu císařství a v předvečer komuny píše stárnoucí Eliphas Lévi (1810-1875) zralá díla, která za svého života již tiskem nevydá. Jeho životopisci často citují z knižně nepublikovaných Bran budoucnosti působivé odstavce zmiňující bídu a tíži doby.

Přes sto padesát let uplynulo od sepsání těchto řádek. Nebyly otištěny v době svého vzniku, jedinkrát se dočkaly postupné časopisecké publikace a po stopětadvaceti letech i vydání faksimile rukopisu. Díky rukopisné předloze bylo možno odhalit několik nepřesností v přepisu, jich se dopustili francouzští editoři revue La voile d'Isis. 

Svazek, který držíte v ruce, představuje tedy colosvětově první knižní vydání tohoto titulu...

Ukázka:

Nemůžeme zodpovídat za své činy, pokud nevíme, co činíme. Dokud není člověk natolik osvícený, aby byl svobodný, je s to konat zlo, a tedy páchat zlo sám na sobě. Takto je ovšem vymezen jeho trest, který popravdě nemůže být ničím jiným nežli výstrahou a lékem. Jakmile člověk dokáže dokonale rozlišit dobré od zlého, nemůže než chtít dobro.

Kdyby Bůh do díla přírody přímo zasahoval, nebyly by pohromy, zrůdy ani nedochůdčata; a kdyby jedinkrát učinil zázrak, aby zabránil zlu či nechal zvítězit dobro, bylo by neodpustitelné, pokud by tak neučinil pokaždé. Pověrčivci řeknou: On je pán a dělá si, co chce. Totéž říkali o Caliguovi a Neronovi - a také oni si nárokovali božské pocty...

(str. 35)