Icke David: Past (česky)

Kniha Davida Ickea s názvem The Biggest Secret (Největší tajemství), poprvé vydaná v roce 1998, byla nazvána "Rosettskou deskou" konspiračního hnutí pro způsob, jímž odhalila, jak do sebe jednotlivé kousky skládačky zapadají a také povahu temné síly skryté za manipulací a kontrolou lidstva.

Kniha Past bude zase aspirovat na to, aby byla nazvána "Rosettskou deskou" fenoménu iluzorní reality. Může pootevřít dveře svobodě v jejím nejčistším smyslu.

Po přečtení této knihy se vám tento svět už nikdy nebude jevit jako předtím. Závoj iluze bude jednou provždy odhalen a ohromující pravda, která nám byla tak dlouho zatajována, vás osvobodí.

Ukázka: 

Transgender znamená žádné pohlaví

Nová perspektiva neplodného lidstva odhaluje skutečnou relevanci transgender hysterie, a  nic jiného než hysterie to není. Pokud někdy existovalo šílenství, kdy se vás někdo snaží přesvědčit o tom, že 2 + 2 = 5, tak je ve tvrzení, že v lidském těle, tedy u  muže a  ženy, neexistuje nic takového jako biologické pohlaví. To se v současnosti někdo snaží do našich myslí zakódovat. Dokázal by si někdo z vás představit, že by před deseti lety četl v novinách podobný titulek? – „Bývalá vojačka (dříve muž) ukázala na veřejnosti svůj penis a použila popelnici na kolečkách jako sexuální hračku.“ Ukázala svůj penis? Šílenství musí být normou, přechází-li společnost od jednoho statusu quo ke druhému, tedy k velmi odlišné realitě, která pro usnadnění takového přechodu vyžaduje mnoho a  mnoho podobných tvrzení, že 2 + 2 = 5. To, že 2 + 2 = 4, nesmí nikdy stát v cestě, a navíc z tak irelevantního důvodu, že je to náhodou pravda. Pravda s tím totiž nemá absolutně nic společného.

Transgender aktivisté považují popírání existence mužského a ženského biologického pohlaví za prostředek k prosazení jejich věci. Ve skutečnosti si vůbec neuvědomují fakt, že si s nimi někdo jen ošklivě zahrává. Jsou zneužiti, aby sehráli svou roli. Eliminace mužů a žen jako takových nemá za úkol podporovat trans-genderismus; jde o propagaci no-genderismu, tedy lidí bez sociálního pohlaví. S transgender aktivismem se ocitáme pouze v jedné z etap na cestě mezi biologickými pohlavími a vůbec žádnými pohlavími. Před splynutím obou pohlaví musí nejdříve přijít zmatek v identifikaci s vlastním pohlavím. Samozřejmě a ostatně jako vždy je zde nejvíce zacíleno na mladé generace, protože až se celý tento naplánovaný blázinec plně rozvine, budou to právě oni, kdo ve své dospělosti povedou tuto společnost.

Z nějakého důvodu měly země po celém světě stejnou myšlenku ve stejnou dobu, a sice zvát tzv. drag queens (muže, kteří svým oblečením a chováním karikují ženy, a to pro zábavu nebo s uměleckým cílem – pozn. překl.) do škol a knihoven, aby vedly debaty nebo četly příběhy pro malé děti. Jinými slovy, zneužití a zmanipulovaní lidé, kteří se v této společnosti nedokážou identifikovat se svým biologickým pohlavím, vykonávají špinavou práci pro transgender agendu, a ještě věří tomu, že se jedná o umění. Tito lidé nechť žijí své životy tak, jak uznají za vhodné – nic mi do toho není –, ale když jsou zneužíváni k manipulaci s genderovým vnímáním malých dětí, stává se to, sakra, záležitostí nás všech, kterým na budoucnosti dětí záleží. Pokud chcete v myslích dětí vyvolat zmatek v otázce pohlaví, existuje jen málo lepších způsobů než před ně postavit muže s vousy, kteří nosí ženské šaty a chovají se jako žena. A přesně proto se to děje.

Genderové zmatky vyvolaly prudký nárůst počtu dětí a mladých lidí, kteří zpochybňují své pohlaví, k  čemuž v  takovém množství nikdy předtím nedocházelo. Díky lékům a  operacím na změnu pohlaví byl mnohým z  nich nastaven životní kurz směrem k psychologické a tělesné katastrofě. Zpochybňování tohoto mrzačení lidského těla a psychiky je označováno za transfobní, podobně jako je označována  snaha o  vyléčení absurdních rozporů mezi rasovými skupinami za  „rasismus“.

Pokud někdo skutečně cítí, že je ve špatném těle, mělo by s ním být zacházeno s láskou a porozuměním a tento člověk by měl být společností podporován ve své snaze najít řešení, ať už je jakékoliv. O těchto skutečných případech zde nyní nehovořím. Ani v nejmenším nezpochybňuji právo transgender lidí žít jejich smysl pro realitu. Napadám systematickou globální kampaň, jejímž cílem je zmást mladé lidi a všemožně je povzbudit, aby zpochybňovali své pohlaví, což by bez tohoto tlaku zvenčí nikdy neudělali. Zpochybňuji a  napadám psychologický fašismus, který mi říká, že musím jednotlivce oslovovat „to“ nebo „ono“, což z úcty k anglickému jazyku a úcty k sobě samému nikdy dělat nebudu. Se skutečnými transgender lidmi nemám absolutně žádný problém – ale s umělou a sprostě vypočítanou výrobou čísel pomocí propagandy a manipulace ze strany státu a státem podporovaných organizací a škol? To je ohavnost. Pokud se to, co říkám, někomu nelíbí, tak ať poslouchá a čte něco jiného. Já jsem bytostně přesvědčen o tom, že je to transparentní pravda a pravdu že je třeba říkat při každé příležitosti.

V důsledku tohoto šílenství se i ženský sport mění ve frašku tím, že umožňuje lidem s mužskými těly, kteří tvrdí, že jsou ženami, soutěžit proti ženám s ženskými těly. S jejich nezpochybnitelnou výhodou mnohem větší síly, svalové hmoty a hustoty kostí už se nejedná o férový sport. Je nám úplně jedno, jestli bude zničen ženský sport, říká Kult, a koneckonců o to jim také jde. Chtějí se zbavit žen, stejně jako se chtějí zbavit mužů, a také proto je zde válka proti mužské přirozenosti s nálepkou „toxická maskulinita“. Jakmile začalo cílení na muže, prohlásil jsem, že jako další jsou na řadě ženy. Pro ty si přijdou také. Věděl jsem o jejich plánu na člověka bez pohlaví a také o tom, co budou muset udělat, aby se k tomuto jejich cíli dostali. Muži i ženy – tedy ti, co plodí – byli vždy v jejich hledáčku. Ukazuje se, že řád žen s penisy má nyní za úkol ochraňovat politickou korektnost, která byla v hierarchickém významu nahrazena transgender aktivismem. Velmi pravdivé je tvrzení, že toho, kdo vás ovládá (a agendu toho, kdo vás ovládá) poznáte tak, že si uvědomíte, koho a co nesmíte kritizovat. Zkuste si napsat seznam toho, co v současné době nesmíte kritizovat, a pochopíte, co zde říkám. Je zábavné slyšet zastánce transgenderů, kteří tvrdí, že jsou marginalizovanou a  utlačovanou menšinou, když jakákoliv kritika jejich postoje, bez ohledu na to, jak mírná, vám může přivodit vyhazov z práce, urážky a zesměšňování, nebo dokonce přimět policii, aby vám zaklepala na dveře.

Vy, zastánci transgenderového šílenství, otevřete oči a uvidíte, že vlády v mnoha a mnoha zemích postupně mění zákony tak, aby vyhovovaly vašim zájmům, a ničí tím zájmy ostatních, jako jsou například ženy a muži. Podpora ze strany systému pochází z prostého faktu, že tak vehementní a často zlomyslní transgender aktivisté slouží jen a pouze agendě systému Kultu. Bohužel mají hlavy zaraženy tak hluboko v cizích zadcích, že nemají šanci pochopit, čemu tady slouží a jaké hlupáky ze sebe nechají dělat. Otázka: Starají se George Soros a další kultovní miliardáři a korporace financující transgender skupiny o transgender lidi? Odpověď: Ta myšlenka je tak legrační, že se směju, až mě bolí břicho. Zřejmě velmi dobře placená skupina programátorů ze společnosti Apple „vyvinula“ a představila nové smajlíky těhotného muže a my je teď máme označovat jako „těhotné lidi“. Má „marginalizovaná a utlačovaná menšina“ takovou moc? Opravdu věří tomu, že se miliardáři z Applu starají o to, co transgender lidé potřebují a chtějí pro svůj lepší život? To ani omylem. Dělají to, protože to chtějí jejich páni a  všechno je to spojeno s  budoucím člověkem bez pohlaví. Doslova směšný a nestydatý deník USA Today vyznamenal v roce 2022 „Rachel Levine“, tuto ženu v těle muže, otce dvou dětí, s penisem v kalhotách nebo sukni, zdravotnickou úřednici americké vlády, která prohlašuje, že je žena, oceněním „Žena roku“. Na základě podobných ocenění si myslím, že se USA Today už nemůže starat o práva transgender lidí méně. Nejedná se o nic jiného než o podsouvání psychologické operace Kultu, že 2 + 2 = 5. Satirická stránka Babylon Bee byla Kultem vlastněným Twitterem zakázána, protože v reakci na toto stupidní ocenění jmenovala Levina „mužem roku“. Vykřikovat do světa nesmysly se smí, ale parodovat tyto nesmysly už je zakázáno. Můj bože, jak těžké a složité musí být dnes vymýšlet parodie tváří v tvář této každodenní pokřivené realitě?

(str. 336)