Harnošová Lucie: Alchymie poslání - 71 příběhů odvahy a ženské síly

71 úžasných příběhů již i se samotnými nadpisy nabízejícími povzbuzení. Co jeden nadpis, to příběh jedné výjimečné a inspirativní ženy.

• Jak jsem poslechla volání své duše
• Dokážeš cokoli, i když jsi na své sny na chvíli zapomněla
• Na začátku jsem si přála jediné: nezbláznit se
• Nemusela jsem si vybrat
• Když se něčeho bojím, začnu si se svým strachem povídat
• Dech mi dává křídla
• Jednoho dne již nešlo utíkat
• ...

(ukázka)

Jak jsem poslechla volání své duše (Zdeňka Sokolová)

Už odmalička jsem se trošku vymykala. Byla jsem citlivější než většina ostatních, vyspělejší a zároveň naivnější, tvrdohlavější a svéhlavější. Ráda jsem tvořila, malovala, četla, pořád jsem měla plnou hlavu nápadů. Vnímala jsem silně energii míst, lidí i činů a nepřemýšlela o tom, že to tak nemají všichni. S blízkými kamarádkami jsme vedly dlouhé a hluboké rozhovory. Čím jsem byla starší, tím častěji mě vrstevníci, s kterými jsem ani nekamarádila, vyhledávali a svěřovali se mi se svými trablemi. Přišlo mi jednoduché a přirozené se na ně nacítit, vyslechnout je a hledat cestu ven.

Vždycky jsem měla jasnou vizi toho, co jednou budu dělat. Nejprve jsem chtěla učit v mateřské školce jako maminka. V deseti letech mi vstoupila do života má velká láska - psi. Toužila jsem stát se veterinářkou, to mi vydrželo až do patnácti. Pak mě to, s narůstajícím počtem důvěrných pohovorů se spolužáky, cvrnklo. Půjdu studovat psychologii. Ponořila jsem se do četby Freuda, Junga a dalších velikánů a byla jsem okouzlená, protože jsem nacházela odpovědi na své otázky a vysvětlení mnoha situací a jevů, které jsem u sebe i u ostatních vnímala.

Celý třetí ročník na gymnáziu jsem byla v temnotě. V mém světě nezůstal kameni na kámen. Všechno se zbouralo, aby se později mohlo znovu a lépe postavit. Otřáslo to i mým přesvědčením být psycholožkou. Pochybovala jsem o sobě, o světě, o všem. A právě tady se začaly rodit počátky mého psychologického umu - pracovala jsem se sebou, jako bych byla svůj klient. Procházela jsem touto adolescentní krizí identity se srdcem otevřeným, se zvídavostí a hlavou ne vždy vztyčenou. Je to už třicet let. Tady začala moje poctivá a celou dobu pokračující práce na sobě, kterou tak miluji...

(str. 130)