Garnier Stéphane: Dalajláma - 31 tajem., jak prožít přítomný okamžik

Jak prožít přítomný okamžik...

Když máte chuť někoho proklínat, usmějte se, zůstanete pány svého života.

Dalajlámova mantra

"Schopnost vcítit se do kůže druhých a přemýšlet, jak bychom jednali na jejich místě, je velmi užitečná, pokud se chceme naučit někoho milovat."

Setkání s dalajlámou

Někdy se ptáme

Někdy už nevidím důvod, proč vstávat, zjišťuji, že můj život už nemá půvab. Už nemám chuť pokračovat, a přesto si uvědomuji, že nejsem ten nejnešťastnější člověk na světě, vlastně mám skoro štěstí. Ale nic se nezmění.

A dalajláma odpovídá

"Každý den při probuzení si pomysli: dnes mám štěstí, že žiji, mám vzácný lidský život, nehodlám ho promarnit."

Každý z nás má svůj vlastní život, své potíže, povinnosti, ale i radosti. A to je to, co potřebujeme udržovat.

V posledních letech je v našich společnostech trend každý den se usmívat, být ve formě, plni elánu. Je to forma pozitivismu, která je často umělá, kterou si musíme nasadit jako masku, abychom se zejména v profesním životě vyvíjeli.

Umět nahlížet na věci z dobré stránky je nezbytné, ale nemá to nic společného s tím, abyste byli pozitivní zadarmo, z povinnosti, jako byste byli stále plní euforie.

Takový pozitivismus je jen praskající vrstva laku na povrchu, která v nás odráží pouze lež, život, v němž se necítíme dobře.

Každodenní úsměv by nikdy neměl být násilný, neměl by být jen fasádou, kterou si nasazujeme, abychom odpovídali normám, které se od nás očekávají.

Každodenní úsměv by měl být samozřejmostí a může se jí stát, pokud odložíme tu masku komedie, která z nás dělá náměsíčníky procházející životem se strnulým úsměvem.

Ale jak?

Nespokojenost se svým životem pramení v podstatě z toho, co nám chybí, co jsme včera nezískali, ale hlavně z toho, o čem si myslíme, že je nemožné nebo nemyslitelné získat zítra.

Často nás mrzí, že jsme neschopní prostě vidět a prožívat dnešek. Dnešek se vším, co zamýšlí a co nám může nabídnout.

Za tento stav mysli si můžeme sami, vede nás ke smutku a melancholii, místo aby nás vedl na cestu ke štěstí.

Zůstat každý den otevřený všem možnostem je jediná cesta, která nám přirozeně vykouzlí úsměv na tváři.

V tom spočívá řešení: nevnímat každé ráno jako opakování včerejška, ale jako nový začátek.

Kdo nám brání, abychom každé ráno začali s neposkvrněnou myslí? Co nám brání uvědomit si, že náš život je vzácný  a křehký?

Když si na to budeme dávat pozor, můžeme odstranit všechno, co nám nevyhovuje, co nás otravuje, stejně jako můžeme začlenit všechno, co se nám líbí.

Do akce!

Všichni máme tu moc začít každý den od nuly, vzdát se toho, co nás tíží, vymazat to ze svého života. Všichni můžeme shodit falešnou masku pozitivismu z příruček společenského chování a odhalit svou pravou tvář, svůj opravdový úsměv.

V okamžiku, kdy čtete tyto řádky, jste na úsvitu prvního dne z doby, která vám ze života ještě zbývá, je to vaše první ráno, váš nový start. 

Nezaslouží si váš život, abyste ho prožili tak, jak si přejete?

(str. 117)