Frankl Viktor E.: Vůle ke smyslu - Vybrané přednášky o logoterapii

Pomíjejícnost existence

Oddáme-li se plně dojmu - v jeho celé hloubce -, jímž na nás působí pomíjejícnost všeho bytí, dostaneme se konečně k bodu, k němuž když dospějeme, můžeme jenom říci: Budoucnost (ještě) není a minulost už také není; co skutečně je, to je vlastně pouze přítomnost. Nebo bychom mohli také říci: Budoucnost není nic a ani minulost není nic. Člověk je pak bytost, která přichází z nicoty a jde v nicotu - z nicoty zrozen, "vržen" do bytí, nicotou ohrožován. Opravdu vznešenou bytostí je v tomto aspektu člověk: nějakým "od a k" - od nicoty k nicotě. A nebylo by to nic více než slovní vtip, kdyby jej nebyla udělala současná filozofie sama a vážně; považuje to přece jen za vznešenost člověka a nazývá to "tragickým heroismem", že člověk pochází z nicota a zachází v nicotu, a přesto říká ano své existenci.

To, co zde máme přes sebou, je, jak jste si všimli, výchozí pozice existenciální filozofie. Proti její základní tezi pak o opravdové skutečnosti a výlučné důležitosti přítomnosti, můžeme postavit jako protějšek pojetí onoho kvietismu, jenž v návaznosti snad na Platona a Augustina považuje za opravdovou skutečnosti místo přítomnosti - věčnost ...

(str. 53)