Coelho Paulo: Maktub - Ilustrovala Andrea Tachezy

Pro ilustraci tři malé ukázky:

Mistr praví:

Odpuštění je dvousměrná silnice.

Vždycky když někomu odpustíme, odpouštíme také sobě samým. Jsme-li tolerantní k druhým, je pak snazší přijmout naše vlastní chyby. A tak se nám daří bez viny a bez hořkosti vylepšovat svůj postoj k životu.

Když ze slabosti připustíme, aby námi otřásal hněv, závist a netolerance, ta vibrace nás nakonec stráví.

Petr se zeptal Krista:

"Mistře, mám svému bližnímu odpustit sedmkrát?"

Kristus odpověděl:

"Nejen sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát."

Akt odpuštění očišťuje astrální rovinu a ukazuje nám skutečné světlo Božství.

(str. 143)

Mistr praví:

Pokud je cesta moc obtížná, snaž se naslouchat svému srdci. Snaž se být k sobě co nejčestnější, uvědom si, jestli opravdu kráčíš po své cestě a za své sny platíš, co je třeba.

Pokud přesto dál dostáváš od života co proto, přijde okamžik, kdy je třeba si stěžovat. Učiň to s úctou, stejně jako si syn stěžuje na otce, rozhodně ale požádej o trochu víc pozornosti a pomoci. Bůh je otec i matka a rodiče vždycky očekávají od syna to nejlepší. Možná je učení příliš tvrdé, a nic nestojí požádat o přestávku, o něhu.

Nikdy však nepřeháněj. Job si stěžoval ve správnou chvíli a dostal zpátky své jmění. Al Afid si zvykl stěžovat na všechno, a Bůh mu přestal naslouchat.

(str. 147)

Ze všech mocných ničivých zbraní, které byl člověk schopen vynalézt, je nejhorší - a nejzbabělejší - slovo.

Dýky a střelné zbraně zanechávají krvavá zranění. Bomby otřásají budovami a ulicemi. Jedy jsou nakonec odhaleny.

Mistr praví:

Slovo dokáže ničit, aniž by zanechávalo stopy. Děti jsou celé roky formovány rodiči, muži jsou nemilosrdně kritizováni, ženy jsou systematicky ubíjeny komentáři svých manželů. Věřící jsou drženi daleko od náboženství těmi, kdo se považují za schopné vykládat hlas Boží.

Snaž se zjistit, jestli tuhle zbraň nepoužíváš. Snaž se zjistit, jestli tuhle zbraň nepoužívají proti tobě. A nedovol ani jednu z těchhle dvou možností.

(str. 203)